Jacques Cartier

(1491-1557)

"...kamení a skály, děsivé a drsné...Věřím, že toho je země, kterou Bůh dal Kainovi."

Francouzský mořeplavec Jacques Cartier se narodil roku 1491 v bretaňském St. Malo. Další podrobnosti z jeho života nejsou známy až do roku 1534, kdy se vydal na svoji první ze 3 cest přes Atlantický oceán, jejichž cílem bylo najít sevorozápadní cestu na východ.

Na tuto cestu vyplul na podnět krále Františka I. aby našel ložiska zlata. Se 2 loděmi a posádkou 61 mužů překonal Atlantický oceán za pouhých 20 dní. Prozkoumal pobřeží Newfoundlandu a později připlul k poloostrovu Gaspé. Tam vztyčil kříž a poloostrov prohlásil ho za francouzské území.

V letech 1535-1536 podnikl druhou cestu. Objevil řeku, kterou nazval Řekou sv. Vavřince (bylo to podle svátku připadajícího na den objevu). S pomocí indiánů postupoval proti jejímu proudu až do Stadacony, která je nyní známá jako město Québec. Jedna z jeho lodí pokračovala dále až k vesnici Hochelaga. Vesnice ležela na úpatí hory, kterou Cartier nazval “královskou” – Mont Réal, odkud si vypůjčilo název město Montreal. Vzhledem k nepříznivému počasí byl nucen v Stadaconě přezimovat. To ho stálo 25 mužů, kteří zemřeli na kurděje. Do St. Malo se vrátil v červenci 1536.

Cílem jeho třetí cesty, kterou vykonal v letech 1541-1542 bylo pátrání po drahokamech. Nalezl však jen křemen, který pokládal za diamanty a pyrit železa, o kterém se domníval, že je zlato. Přezimoval opět v Stadaconě. Tentokrát přišel o 35 mužů: místo kurdějí se o ně “postarali” Indiáni.

I když třetí cesta skončila neúspěšně, Cartier byl vyznamenán a uznáván jako významný objevitel. Zbytek života strávil v St. Malo. Zemřel ve věku 66 let 1. září 1557.