Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích u Trutnova 9. ledna 1890 jako syn lékaře Antonína Čapka a matky Boženy. Měl dva starší sourozence - sestru Helenu a bratra Josefa. V červnu 1890 se rodina přestěhovala do vlastního domu v Úpici, kde také Karel Čapek chodil v letech 1895 - 1900 do obecné školy. Roku 1901 se společně s babičkou Helenou Novotnou odstěhoval do Hradce Králové, kde začal studovat gymnázium. Na konci kvarty byl však vyloučen kvůli účasti v tajném spolku pokrokářského zaměření. Proto se v roce 1905 odstěhoval do Brna, kde mu jeho sestra Helena našla podnájem a kde pokračoval v gymnaziálním studiu. Brzy potom se Čapkovi rodiče rozhodli přestěhovat se do Prahy, kde Karel Čapek v červnu 1909 odmaturoval s vyznamenáním. Po maturitě pokračoval ve studiu na filosofické fakultě v Praze, kterou úspěšně dokončil roku 1915 jmenováním doktorem filosofie. Studoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, germanistiku, anglistiku a bohemistiku. Při svých studiích absolvoval i pobyty v Berlíně a Paříži, kde ho doprovázel jeho bratr Josef. Oba bratři si byli spolu velmi blízcí a celý život spolupracovali. Karel nejvíce vynikal v literatuře, Josef ve výtvarném umění a Helena v hudbě. V březnu 1917 se Karel Čapek stal členem redakční rady časopisu Národ a nastoupil jako soukromý učitel Prokopa Lažanského, rovněž se stal společně se svým bratrem Josefem redaktorem Národních listů a satirického týdeníku Nebojsa. Roku 1921 začal pracovat pro Lidové noviny, kde zůstal redaktorem až do konce života. Karel Čapek hodně cestoval, ve dvacátých letech do Itálie, Anglie a Španělska, později do Holandska a Skandinávie. Jeho cesty pro něj znamenaly inspiraci, informace, ale i poznával světově proslulé osobnosti z oblasti umění a politiky. V roce 1920 napsal Karel Čapek drama R.U.R. Zde autor jako poprvé použil slovo robot, které později přešlo do slovníků všech jazyků. Čapkovi zde však pochopitelně nejde o roboty, ale o lidi – zamýšlí se nad vztahy mezi lidmi a také nad tím, co do lidského života vnáší technika. S jiným technickým vynálezem, který však vznikl spíše omylem, v lidských rukou však způsobí válečnou katastrofu, se setkáme v románu Továrna na Absolutno z roku 1922. Tak jako snad ve všech dílech se i zde Čapek zamýšlí nad lidskými vztahy a zde nad náboženským i jiným fanatismem. V románu Krakatit (1924) je tématem možnost zneužití technického vynálezu jednotlivcem či skupinou, sledující sobecké cíle. Po úspěchu jeho prvních dramat se dostal do Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil jako dramaturg i jako režisér. Na osobnost Karla Čapka měl velký vliv T. G. Masaryk. Poprvé mu byl představen 22. března 1922. V roce 1928 dokončil Čapek první díl Hovorů s T.G.M. V lednu 1925 se stal členem přípravného výboru pro ustavení pražského Penklubu a na únorové schůzi je zvolen předsedou. Ve třicátých letech je silně propojena Čapkova osobnost s činností Penklubu. V této době se však také objevila hrozba světového konfliktu, nebezpečí fašismu a ohrožení republiky. Již v červnu 1926 uveřejnil článek Čeští spisovatelé - proč mlčíte jako odpověď na Manifest českých fašistů k spisovatelům. V září se rozhodl účastnit se boje za demokracii proti Gajdovu fašismu, v listopadu 1934 podepsal protest Obce československých spisovatelů proti organizovaným fašistickým výtržnostem. 16. srpna 1935 se Karel Čapek po čtrnáctileté známosti oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Jeho švagr Václav Palivec jim poskytl do doživotního užívání usedlost Strž u Dobříše.
Román Válka s Mloky je psán formou novinových článků. Kritika jej nazvala utopistickým, proti čemuž se Čapek bránil – psal své Mloky, protože myslel na lidi. V roce 1936 pak napsal protifašistické drama Bílá nemoc. Na příkladu dvou protikladných stran autor řeší otázky legitimity moci a násilí. Otevřeně, bez jinotajů vystoupil Karel Čapek proti fašismu ve svém nejznámějším dramatu Matka. Děj se sice odehrává v nepojmenované zemi, avšak je zřejmé, co měl autor na mysli. Tato dvě dramata lze považovat za nejcennější Čapkova díla. V roce 1936 podnikl s manželkou cestu do Skandinávie a byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Tato cena, kterou by si jistě zasloužil, mu však nebyla udělena hlavně z politických důvodů – švédský ocelářský průmysl byl závislý i na odbytu ve fašizujícím se Německu. Nad celou Evropou visela hrozba války a Karel Čapek nepatřil k lidem, kteří dokázali jen přihlížet. 1. června 1938 podepsal otevřený dopis členů československé sekce mezinárodní asociace spisovatelů na obranu kultury. Koncem tohoto měsíce se účastnil kongresu světového Penklubu v Praze. 12. září pomáhal formulovat a podepsal Výzvu obce československých spisovatelů spisovatelským a kulturním organizacím celého světa, aby hájily princip svobody a pomáhaly objasňovat současnou československou politiku. V den mnichovského diktátu podepsal výzvu Obce československých spisovatelů K svědomí světa. Vysloužil si tak tvrdou kampaň tisku proti jeho osobě. Odmítl evakuaci do Anglie, chtěl zůstat se svým národem. Mnichovský diktát Čapkova těžce poznamenal. Jeho antifašistická činnost pochopitelně nezůstala bez povšimnutí druhé strany a brzy se dočkal kontroly gestapa ve Strži. V polovině prosince Karel Čapek těžce onemocněl a 25. prosince 1938 zemřel. Kdyby se dožil začátku války, jistě by skončil v koncentračním táboře jako jeho bratr Josef. V době hrozící nacistické okupace byl člověkem, který využil veškeré své možnosti pro vyburcování všech lidí světa o zachování svobody. Bojoval za ni svými činy i literárním dílem. Čapkovo dílo obsahuje dramata, romány, povídky, překlady francouzské poezie i cestopisy. Jeho dramata a romány jsou nadčasové – neměly význam jen v kontextu druhé světové války, ale jsou aktuální i dnes. * * * Použito
materiálů: |
