Rudjer Boskovič

(1711-1787)

Po studiích tam dával přednášky a postupně se vypracoval na profesora matematiky.

V roce 1736 začal se svými dizertačními pracemi a diskusích o matematice, strojírenství, astronomii a geodézii. Už první z jeho prací, nazvaná O slunečních skvrnách, vzbudila pozornost všech učenců té doby. Každá z dalších prací ho jen potvrdila jako matematika světového významu. Spolu se svým přítelem prováděl na žádost papeže Benedikta XIV. měření poledníku mezi Římem a Rimini aby bylo možno zpřesnit tvar a rozměry Země. Také se zdá, že využil svého vlivu na tohoto papeže, který v roce 1757 vyškrtl z indexu Koperníkovo učení o slunečním systému. V roce 1760 se stal členem královské společnosti v Londýně, byl členem akademie věd v Petrohradě, členem korespondentem francouzské akademie věd a profesorem mnohých evropských univerzit. Jako evropské autoritě na statické výpočty a civilní inženýrství mu byla svěřena práce na opravě kupole katedrály Sv. Petra ve Vatikánu (průměr 42 m).

Kromě matematiky a astronomie nebyla tomuto velkému muži cizí ani diplomacie, archeologie a ani poezie. Nejvíce jeho rukopisů je kupodivu v Berkeley v USA. Některé jeho knihy a dokumenty jsou ve františkánském klášteře v Dubrovníku (kde je na 30 000 svazků).

V roce 1782 se Boskovičovo zdraví začalo zhoršovat. Odjíždí do Bassana, kde postupně publikuje 5 svazků svého díla o optice a astronomii. Krátce na to, v roce 1786 se stěhuje do své Brery, kde hodlá pokračovat v práci. Avšak za rok, 13 února 1787 téměř zapomenutý fyzik, matematik, astronom, filozof a diplomat umírá v Miláně na zápal plic. Umírá muž, který svou dobu přesáhl přinejmenším o 200 let.