Daniel Bernoulli |
Daniel Bernoulli se narodil v roce 1700 a patří k největším matematikům a fyzikům v dějinách. Významně přispěl k rozvoji newtonovské mechaniky, položil základy hydrodynamiky a vytvořil první kinetickou teorii plynů. Narodil se v holandském Groningenu, mládí strávil v Basileji a v r. 1721 dokončil studium medicíny. Byl nejen mimořádně nadaný, ale také všestranný a nevynechal snad žádnou z oblastí přírodních věd. Jeho děd Nicolaus Bernoulli pocházel z Holandska, odkud se rodina přestěhovala do Německa a nakonec do švýcarské Basileje. Početná rodina Bernoulliů sehrála v 18. stol. mimořádnou úlohu v rozvoji evropské matematiky a fyziky. Celkem 9 členů tohoto rodu vyniklo v přírodních vědách. Bernoulliové jako první významně zdokonalili diferenciální počet objevený Newtonem a Leibnizem a využili ho pro řešení nejrůznějších fyzikálních problémů. Je pozoruhodné, že se přitom většina z nich zabývala matematikou a fyzikou jako svým koníčkem. Jejich povoláním byla nejčastěji teologie nebo medicína. Danielův otec Johann Bernoulli (1667 - 1748) rozvinul diferenciální a integrální počet a vypracoval nové metody pro řešení diferenciálních rovnic, které se staly základem pro další rozvoj newtonovské mechaniky. Kromě toho se svým starším bratrem Jacobem položil základy nového matematického oboru zvaného variační počet. Měl tři syny. V r. 1695 se narodil nejstarší Nicolaus, o pět let později prostřední Daniel a za dalších deset let nejmladší Johann. V Basileji se spřátelil s Leonardem Eulerem, o 7 let mladším švýcarským geniálním matematikem. V r. 1725 obdržel Bernoulli pozvání z Ruska a stal se profesorem matematiky v nově zařízené petrohradské Akademii věd. Daniel Bernoulli byl jediný velký učenec v Petrohradu, zabýval se nejen matematikou, ale i biologií a proslul i jako vynikající lékař. Na Akademii přišel společně se svým starším bratrem, ale Nicolaus už nedokázal své nadání projevit - hned následujícího roku 1726 tragicky utonul. Daniel poté k sobě pozval přítele Eulera a nějakou dobu pracovali společně. Mezitím se však na ruském trůně opět vystřídal panovník, začala desetiletá krutovláda carevny Anny a pro Akademii to nevěstilo nic dobrého. V r. 1733 proto Bernoulli raději z Ruska odešel, cestoval a přednášel matematiku, fyziku, anatomii a botaniku na univerzitách v rodném Groningenu a v Basileji. Zasazoval se o rozšíření newtonovské mechaniky v Evropě a sám vyřešil řadu základních fyzikálních problémů. Za své práce obdržel mimo jiné i deset cen francouzské Akademie. Jeho stěžejní dílo Hydrodynamica vyšlo r. 1738. Jsou zde shrnuty výsledky Danielova experimentálního i teoretického studia kapalin, včetně proslulé Bernoulliho rovnice, která popisuje proudění tekutin. Touto prací položil základy celého nového oboru fyziky - hydrodynamiky. V dodatku ke knize se věnoval i plynům. Jako jeden z mála evropských učenců Bernoulli věřil, že se plyny skládají z částic a vytvořil vůbec první kinetickou teorii plynů. Považoval plyny za pružnou kapalinu z částic a pro jejich popis použil teorii pravděpodobnosti. Vůbec poprvé v dějinách vědy se mu tak podařilo odvodit z úvah o mikroskopické struktuře plynů makroskopické rovnice popisující jejich chování při změnách tlaku a teploty. Touto teorií však dalece předstihl svou dobu a nenašel v celé Evropě odezvu. Příčinou byl odpor většiny evropských vědců k částicové atomistické koncepci hmoty. Bernoulliho teorie plynů musela čekat na své znovuobjevení dalších 100 let. Daniel Bernoulli zemřel 17. března 1782. |