Susan Jocelyn Bellová

(1943)

"Životní zkušenost ženy je zcela rozdílná od té mužské . . ."

Astronomka Susan Jocelyn Bell se narodila v severoirském Belfastu 15. července 1943. Její otec pracoval v Armaghské observatoři. To vyvolalo u mladé Jocelyn zájem o astronomii. Když však v 11 letech po absolvování základní školy dělala zkoušky na střední školu, neuspěla. A tak ji rodiče poslali do internátní školy.

Přes tento počáteční neúspěch úspěšně studovala na univerzitě v Glasgowu, kde studium ukončila v roce 1965. Téhož roku začala práci na doktorátu v Cambridské univerzitě. Zde pod vedením Antony Hewishe 2 roky konstruovala 81,5 megaherzový radioteleskop.

Pracovat s ním začala v červnu 1967. Každé jednotlivé kompletní zkoumání oblohy tímto teleskopem trvalo 4 dny. Bellová pak vždy analyzovala více než 125 m dlouhý záznam na papíru. Bylo to poprvé, kdy se opakovaně takto citlivým radioteleskopem zkoumala celá obloha.

Při tomto "ručním" zkoumání objevila Bellová na diagramu zvláštní stopy dlouhé asi 35 mm. Bellová s Hewichem vyloučili, že by se mohlo jednat o signály z družic či signály televizní, případně jiné "pozemské". Po znovuprostudování literatury z teoretické fyziky došli k závěru, že tyto signály pocházejí od rychle rotujících supertěžkých hvězd. Tyto - jak se později ukázalo - neutronové hvězdy dostaly název pulzary. Jejich objev je důležitým mezníkem v dějinách astrofyziky. Dříve by se první pulzar nazval po své objevitelce, dnes je známá pod označením CP 1919. Navíc v roce 1967 dostal Tony Hewish za "objev" pulzaru Nobelovu cenu za fyziku!

Brzy po objevu pulzaru se Bellová provdala (1968) a přijala jméno Burnellová. Její manžel pracovně cestoval po celé Britanii a ona se starala o domácnost, syna a částečně své práci. Později začala pokračovat ve výzkumech v astronomii. I když Nobelovu cenu neobdržela, získala mnoho medailí a prestižních ocenění amerických a britských vědeckých ústavů.