Stanislav Bechyně se narodil 20. 7. 1887 v Přibyslavi. V roce 1910 ukončil s vynikajícím prospěchem studium stavebního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Poté nastoupil k firmě Karla Skorkovského, která se zabývala především stavbami betonových konstrukcí. Zde mohl uplatnit své mimořádné nadání.

V roce 1920 byl Stanislav Bechyně jmenován řádným profesorem pro statiku, dynamiku a betonové stavitelství na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT. Přednášel o problematice železobetonových konstrukcí a o kamenných a betonových mostech.
V roce 1926 byl pověřen vybudováním samostatné disciplíny stavitelství kamenných a betonových mostů. Na vysoké škole inženýrského stavitelství vykonával dvakrát funkci děkana.

Zásluhou Stanislava Bechyně vzniklo mnoho skvělých architektonických děl. Bylo postaveno mnoho jím navržených mostů, ale i jiných konstrukcí průmyslových i veřejných staveb. Mezi jeho nejznámější díla patří paláce Lucerna a Veletržní palác v Praze. Při stavbě Lucerny nepoužil do té doby klasické stavební materiály, jako byly cihly či dřevo, ale pouze beton. Jeho návrh zvítězil ve velké mezinárodní konkurenci a prokázal při realizaci svou hospodárnost.

V období mezi válkami realizoval celou řadu staveb v Karlových Varech, hangáry v Letňanech, válcové parabolické skořepinové konstrukce skladiště v Kostelci nad Labem, cementárnu v Králově Dvoře, ocelárnu v Kladně, obloukový most přes Chrudimku v Pardubicích, skladištní patrové stavby v Bratislavě. V roce 1944 projektoval dálniční most u Senohrab.

Po druhé světové válce přispěl akademik Bechyně svými realizovanými projekty k obnově našeho hospodářství. Podle jeho návrhu jsou postaveny rozsáhlé nosné konstrukce v Závodu Mieru v Bratislavě, zastřešení rozsáhlé autobusové garáže v Bratislavě, v Nitře a v Žilině. V roce 1955 vytvořil projekt mostu přes Váh v Komárně - tato konstrukce patří pravděpodobně k jeho nejvýznamnějším. Je to plochý oblouk s rozpětím 112,5 m a vzepětím pouze 8,5 m, s výškou komorového průřezu ve vrcholu pouze 1,12 m na poddajné půdě. Tato konstrukce je ukázkou konstruktérského umění jejího autora a jsou v ní uplatněny progresivní prvky moderního mostního stavitelství. Akademik Bechyně byl za její návrh oceněn státní cenou Klementa Gottwalda.

Svými zkušenostmi a radami přispěl Stanislav Bechyně k úspěšnému řešení řady obtížných technických problémů. K těm patří významná pomoc při zachování stavebních památek v Praze jako přesun rotundy Maří Magdaleny u Čechova mostu provedený v roce 1956, úpravy mostovky na Karlově mostě, rekonstrukce Anežského kláštera v sedmdesátých letech, podchycení budovy technického muzea při stavbě letenského tunelu a přesun památného gotického kostela v Mostě.

Akademik Bechyně napsal mnoho obsáhlých spisů, které dodnes tvoří základ naší odborné literatury o betonovém stavitelství a o betonových mostech, kde sepsal své nesmírné znalosti a zkušenosti. Dílo nazvané Betonové stavitelství je rozvrženo do tří dílů.

Stanislav Bechyně byl rovněž vynikajícím pedagogem a studenty dovedl zaujmout svým přednesem a výkladem a vychoval tak mnoho skvělých inženýrů. Všem svým žákům byl nejen vzorem vědce, badatele a praktika světového formátu, ale i vzácného a moudrého člověka.

Akademik Bechyně byl členem mnoha domácích i zahraničních institucí. Za svou vědeckou a odbornou práci byl oceněn mnoha řády a vyznamenáními - Řádem práce, Zlatou Felberovou medailí, Řádem republiky, Zlatou plaketou ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo. Roku 1953 byl zvolen akademikem ČSAV, v roce 1955 obdržel státní cenu 1. stupně Klementa Gottwalda, roku 1972 získal Doktorát honoris causa.

V roce 1958 odešel do důchodu, ale i pak pracoval jako poradce na různých stavbách a rekonstrukcích.

Stanislav Bechyně zemřel 15. 10. 1973 v Praze. Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších českých stavitelů a zakladatele betonového stavitelství.