Při instalaci expozice však začíná častá potíž, zejména pro ty soutěžící, kteří se ještě nikdy podobných akcí neúčastnil. Na nástěnky se obvykle totiž nesmí nic připevňovat pomocí špendlíků, napínáčků, hřebíků ani jinými invazními způsoby. Povoleny jsou samolepky či lepidlo, ale jen takové, které lze po skončení výstavy beze stop odstranit.

Pokud ovšem teprve po svém příchodu na výstaviště začnete rozvěšovat po stěnách kóje své texty a obrázky, či dokonce lepit písmenko po písmenku nápisy, máte hned ze začátku zaděláno na problémy, které mohou dovést labilnější jedince až k infarktovému stavu. Že vám to na klidu, který potřebujete pro obhajobu své soutěžní práce, nepřidá, je zřejmé.

Zkušení výstavní borci jdou na věc ovšem jinak. Podívejte se na expozici Jany Škorničkové z celostátní výstavy v roce 1994: Za svoji práci Inhibiční účinky allicinu na růst vyšších rostlin Jana obdržela PRVNÍ CENU. Určitě to bylo částečně i díky perfektnímu výstavnímu provedení. Svoji skládací expozici si kompletně a v klidu připravila doma, a po příjezdu na výstaviště ji pouze postavila na stůl, čímž měla vystaráno. Na své nástěnky upevnila i drobné trojrozměrné předměty, takže výstavka získala na plastičnosti a názornosti. Větší předměty , které již nelze zavěsit na nástěnku, jsou pak položeny na stole. Zde je též místo pro další pomůcky a zejména pro kompletní dokumentaci, která je k dispozici porotcům.

Tím, že máme doma klid k promyšlení a pečlivé instalaci, můžeme vytvořit i velmi výtvarně působivou expozici, které současně dobře splní hlavní úkol - informovat návštěvníky a porotce o vašem soutěžním projektu. Dobrý nápad měli například Milan Řezáč a Petr Karlík z Gymnázia Botičská, Praha 2, když pro podklad své nástěnky použili suché traviny. Název jejich expozice byl totiž: Dopad degradace vlhkých luk na druhy Thalichrum flavium a Thalichrum licidum.

Taková pěkná výstavka může zůstat i vaší trvalou památkou na účast ve významné soutěži. Můžete si ji po skončení akce nainstalovat ve svém studijním koutku doma: Bude vám pomáhat při oslňování vašich návštěv, zejména opačného pohlaví.

Ve výstavním žargonu se těmto skládacím nástěnkám říká SKLÁDACÍ OLTÁŘ, nebo IKONA.

Skládací expozice podle fotografie je poměrně rozměrná, což vyžaduje přepravu autem.

Dále popsaná přenosná skládací expozice má však praktické rozměry, které umožní její bezproblémovou přepravu např. i v autobuse. Přitom se na ni vejde kromě velkého nápisu až osm listů formátu A4 (nebo dva listy A3 a čtyři A4, nebo jeden A2 a čtyři A4).

Jako materiál je použita deska ze vhodné umělé hmoty, tloušťka stačí 3 až 4 mm. Uřízneme dvě desky o stejných rozměrech: 50 x 75 cm. Jednu desku pak po délce rozřízneme na dvě stejné poloviny, takže budou mít rozměry 25 x 75 cm. Desky složíme dle obrázku a slepíme je lepicí páskou na koberce, a to tak, aby se dala obě boční křídla vyklápět. Tím je naše dílko hotové a připravené k instalaci textů a obrázků vašeho soutěžního projektu. Lepíme je nejlépe pomocí chloroprénového lepidla, které lze podle potřeby umýt benzinem. Další možnost je použít oboustrannou izolepu.

Pokud má deska bílou barvu, bude působivější, když na ni nainstalujete texty okopírované na barevné papíry. Pro bezpečný transport je dobré ušít si na skládací nástěnku plátěný obal s klopou, zavíratelnou třeba na suchý zip.

Ještě jedna rada:
Nápisy na své expozici dělejte co NEJVĚTŠÍ, NEJSTRUČNĚJŠÍ a NEJVÝSTIŽNĚJŠÍ. Ty jsou totiž to první, co uhodí do očí každého návštěvníka. Co nejméně slovy se snažte vyjádřit hlavní ideu své expozice.