(převzato z http://130.15.161.15/stmarys/tour1.htm)
| Zvonek |
Přenosná sada zvonků – obvykle nepřesahující 15 – naladěná podle (durové) stupnice je známa jako zvonkohra a poprvé ji používali ve starověké Číně.
Zvonky byly známy všem kulturám a civilizacím používající kovy. Nejstarší známý bronzový zvonek byl objevem při vykopávkách v Ninive a pochází z 8. stol. př. n. l.
Se zvony a zvonky je spojeno mnoho legend a zvyků. Byly používány pro signalizaci, při tanci i jako ochranný talisman. Byl (a je dosud) používán ve všech hlavních náboženstvích kromě Islámu. V křesťanství se pro náboženské účely začal používat od 6. století. Začínají se odlévat kostelní zvony menších rozměrů.
Ve středověku se používala sada zvonků naladěných do hudební stupnice při hudební výchově a jako doprovod ke zpěvům v kostele.
(převzato z http://130.15.161.15/stmarys/tour1.htm)
Ve 13. stol. byly k věžním hodinám přidány zvony aby bily hodiny. V té době už dokonalejší metody odlévání umožňují výrobu i velkých chrámových zvonů. Nejstarší funkční zvon v České republice je právě z tohoto období.
Zvonkohra se vyvinula z belgického voorslagu z 15. stol. Tato sada zvonků pak hrála melodii předtím než hodiny odbily hodinu. Výroba zvonků ke zvonkohrám se soustředila v Nizozemí. Vrcholu v tomto oboru dosáhli bratři Frans a Pieter Hemonyové (první polovina 17. stol.) z Amsterodamu. Umění zvonkohry vzkvétalo až do18. stol., kdy bylo přerušeno Francouzskou revolucí a kdy mnoho zvonů bylo roztaveno – zřejmě poprvé ale určitě ne naposled – na zbraně. “Renezance” zvonkohry nastala až ke konci 19. století.
