| Zubní pasta |
Z historických pramenů je zřejmé, že určité prostředky k čištění zubů používali staří Egypťané již několik tisíc let př. n. l. Místo pasty však používali prášku ze směsi popela z kopyt oslů, myrty, roztlučených skořápek vajec a pemzy. Prášek se na zuby nanášel prsty a ty se používaly také k čištění, kartáček v té době nebyl znám.
Tento způsob čištění zubů později používali také Řekové a Římané, i když složení zubního prášku postupem doby měnilo.
S pádem Římské říše "padla" i hygiena. Kolem roku 1000 se zubní prášek objevil v Persii, křesťanská Evropa navázala na římskou tradici až na konci 18. století. V Anglii byl dostupný v keramických miskách a to nejen jako prášek ale také už jako pasta: jako "nástroje" se běžně používalo stále prstu, jen ti nejbohatší už používali kartáček.
Tyto prostředky k čištění zubů byly vyvíjeny lékaři, dentisty i chemiky. Často obsahovaly přísady odírající zuby či jinak škodlivé: cihelný prach, porcelánový a keramický prášek. Aby byly tyto prostředky příjemnější, obsahovaly glycerin. Později se přidával i borax, aby prášek nebo pasta pěnily.

Po válce bylo mýdlo nahrazeno jinými činidly. Výrobci past pokračovali ve vývoji a zvyšovali účinnost past. Byly objeveny blahodárné účinky fluoridu (zvýšení odolnosti zubní skloviny vůči zubnímu kazu).
Dnešní moderní zubní pasty obsahují další účinné látky a poskytují tak dokonalou ochranu chrupu a ústní dutiny.

Tradiční česká zubní pasta
(převzato z http://www.setuza.cz/toISO2/o_spolecnosti/soucasnost.asp)