Můžeme se domnívat, že prvními “dopravními” značkami byly otisky chodidel. Lidé následovali tyto stopy a vytvořili tak pěšiny a stezky. Pokud v jejich okolí byly stromy, kameny, skály apod., lidé také tam zanechávali otisky rukou, aby si vyznačili “svoji” cestu.

Lidé však velmi brzy začali cestovat rychleji: zejména na koních a později také různých dvoukolových nebo čtyřkolových vozů. A už tehdy vznikla potřeba oddělit “pěší zóny” a “cesty pro chodce, a to zejména ve městech. Příklad takovéto “pěší zóny” můžeme najít v antických Pompejích, kde už před více než 2 000 lety takto např. oddělili náměstí od hlavní ulice několika svislými mírně kuželovitými kameny (“patníky”). V druhém případě se vlastně jednalo o vznik chodníků: ty byly položeny výše než vozovka, jednak aby se zamezilo vjezdu vozidel a také kvůli dešti. Přecházení pak umožňovaly vyvýšené kameny (zejména na křižovatkách). Bylo to tedy první – odborně řečeno - vodorovné značení, předchůdce dnešních “zeber”.

Po rozpadu Říma začali podobný systém zavádět i panovníci v dalších zemích (Polsko, Sasko). Kolem roku 1700 zavedl ruský car Petr Veliký tzv. “verstníky” (1 versta = 1067 m), které označovaly vzdálenost mezi dvěma nebo více městy. Asi o 50 let později se v Německu objevily na dřevěné “křížové” značky na křižovatkách, neboť s rozvojem cest přibývalo i křižovatek. Cestovatelé v kočárech s tímto systémem však nebyli spokojeni. A tak byly od roku 1789 nahrazovány “hodinovými kameny”, které udávaly vzdálenost v hodinách (jako dnešní turistické značky).

Když se před koncem 19. století objevil v Evropě automobil, bylo nutno něco udělat i s dopravním značením. To tak poprvé dostalo prioritu. Kuriozně výsledkem této “priority” byla v Anglii povinnost, aby před každým automobilem šel chodec s červeným praporkem! Logicky toto nařízení nemělo dlouhého trvání. Už v roce 1903 byl navržen “Automobilový zákon” a v něm byly také poprvé popsány dopravní značky. Už od začátku měly dodnes známý tvar kotoučů a trojúhelníků.

V roce 1908 se v Paříži konal první mezinárodní Silniční kongres. Zúčastnění země přišly s množstvím různých návrhů, z kterých bylo velmi těžké najít jeden společný. Cosi však bylo vykonáno a výsledky byly porovnány na druhém kongresu v roce 1910. Značky byly většinou černobílé a obsahovaly obrázky i text. Velkým pokrokem byl čtvrtý kongres v Seville v roce 1923.

Přes všechny snahy a technický pokrok se stále nepodařilo dopravní značky zcela sjednotit. O tom se mohl přesvědčit každý, kdo se alespoň jednou podíval do zahraničí.

Dopravní značky budoucnosti?
(převzato z http://www.euronet.nl/users/tanpopo/trafficmenu.htm)