| Zámek |
Pokud připustíme, že nejstarším “zámkem” byl balvan, který spolu s primitivními dveřmi chránil jeskyni pračlověka před nevítanými hosty, pak musíme konstatovat, že zámek je jedním z nejstarších vynálezů lidstva. Bohužel tento vynález není zrovna nejlepším vysvědčením pro lidskou civilizaci.
Skutečný zámek a klíč jsou čínské vynálezy pocházející z doby 4000 let př. n. l. V Mezopotámii je používali v 3. tisíciletí př. n. l. Znali je i Egypťané. Dostaly se i do klasické literatury - zmínku o něm najdeme např. na několika místech ve slavné Odysseji, staré téměř 3000 let, která je připisována legendárnímu básníku Homérovi. Tento tzv. homérský zámek byla vlastně dřevěná závora, která se zvenčí zavírala zatažením za řemen. Při otvírání se musela závora odsunout dlouhou kovovou tyčí elipsovitého tvaru, která se prostrčila otvorem ve dveřích. To je nejstarší tvar klíče. Staří Římané (ale nejen oni) měli již poměrně dokonalé zámky západkové (tj. zámky v pravém slova smyslu) a za císařství i zámky s kolíky stlačovanými pružinami, takže klíče už nemusely být tak velké.

Německý zámek z přelomu 17. a 18. století
(převzato z www.lockcollectors.com/gerrim.htm)

Některé klíče byly i zavírací ...
(převzato z http://www.voicenet.com/~onraet/safekeys1.html)
V průběhu staletí se zámky částečně měnily a zdokonalovaly. Zásadní změnou však byl vynález anglického mechanika
Roberta Barona, který v roce 1778 sestrojil první patentní zámek. K dokonalosti jej však přivedl roku 1784 další Angličan, Joseph Bramah. Zámek tohoto mladého londýnského truhláře byl velmi důmyslný: umožňoval přes 2 milióny kombinací! Bramah při jeho konstrukci použil šest posuvných plechů se zářezy, které bylo nutno posunout do určité polohy, aby se zámek dal otevřít. Bramah si byl vědom, že dokonalý zámek musí být vyroben velmi přesně. To mohl dokázat jenom stroj. Jeho výroba však byla nad Bramahovy síly. Mechanik, který mu stroj vyrobil a později u něho pracoval se jmenoval Henry Maudslay. Bylo mu 18 (!) let.Zámek typu Chubb vynalezl v roce 1818 železář
Charles Chubb, který o něco později vyrobil i ohnivzdorné trezory. Jeho zámek měl uvnitř další páčku, která fixovala západku v případě, že se někdo pokoušel otevřít nesprávným klíčem.V roce 1847 založil továrnu na výrobu zámků Američan Linus Yale. Stávající zámky mu nepřipadaly příliš bezpečné a tak změnil tvar zámku ve válcovou vložku a použil ploché klíče se zářezy, které musely přesně odpovídat různým délkám kolíčkových stavítek, které byly uvnitř vložky. Při jejich konstrukci uplatnil dva vynikající nápady: především zámek prochází napříč dveřmi, místo aby se montoval jen po jedné straně jako až dosud, a co je důležitější, zářezy v klíčích lze zhotovovat v tolika různých kombinacích, že je skoro nemožné najít dva přesně stejné zámky tohoto typu. Tyto zámky jsou s drobnými úpravami dodnes nejrozšířenějším a nejbezpečnějším druhem zámku.

Titulní list jubilejního katalogu FAB z roku 1931
U nás tento druh zámku známe pod všeobecně rozšířeným názvem “fabka”, podle továrny FAB A. Fáborského. Tato “továrna na železné zboží” (založena 1911) začala v tehdejším Československu vyrábět solidní zámky FAB začátkem 20. let. Zámky byly tak dokonalé, že pojišťovny poskytovaly 10% slevu na pojistky proti vloupání. Firma nabízela mnoho druhů jak zámků stavebních (tj. do dveří), tak visacích nebo nábytkových. Navíc se řídila zásadou “pouze jeden klíč”, tzn. že např. každý obyvatel činžovního domu mohl odemknout svým klíčem všechny “svoje” dveře (byt, vchod, půda, sklep) a např. zaměstnanec hotelu měl jen jeden klíč (tzv. hlavní) s kterým se dostal do místností, které byly spojeny s výkonem jeho funkce (např. hostinské pokoje konkrétní pokojské a sklad prádla pro pokojskou; hlavní vchod, soukromý byt, kotelna a kancelář pro vrátného) a ředitel hotelu měl tzv. generální klíč, který odemykal všechny dveře mimo byt vrátného. A pokud to nestačilo, umožnila firma FAB odemykat tímto jedním klíčem od dveří zároveň zámky u nábytku!

Řez vložkou FAB: Kolíčková stavítka jsou rozdělena na několik
částí. Otáčivý bubínek se nemůže otočit, protože stavítka jsou částečně v
nepohyblivém tělese vložky a částečně v otáčivém bubínku (viz levá část). Po
vsunutí správného klíče se stlačí kolíčky dolů tak, že nepravidelné
rozdělení stavítek se srovná a místa, kde jsou stavítka rozdělena přijdou přesně
na hranici otáčivého bubínku a nepohyblivé vložky (viz pravá část). Pak lze
bubínkem otočit a odemknout zámek.

Kombinační zámek ke trezoru. Trezor bylo možno otevřít, pokud se
nastavil správně kód (na každé stupnici jedno písmeno)
(převzato z http://www.lockcollectors.com/ratner.htm)