Lanový (nahoře) a
hydraulický (dole) výtah |
V domech o více než pěti
podlažích je výtah téměř nepostradatelný pomocník. Lékařské výzkumy
prokázaly, že normální chůze do schodů je dvaapůlkrát namáhavější než rychlá
jízda na kole a i pomalá chůze do schodů s těžším břemenem je srovnatelná
se špičkovým sportovním výkonem. První výtah, o kterém víme, sestrojil slavný řecký učenec Archimédes asi roku 236 př. n. l. Kabina visela na kovovém lanu a do výšky ji zdvihal ruční vrátek. Výtah měl i římský císař Nero (37 – 68 n. l.). Jeho výtah měl dokonce bezpečnostní zařízení: kožený nafukovací vak, který měl zmírnit následky případného pádu. Mnohem později jezdil výtahem i papež ve Vatikánu. Papežský výtah byl poháněn šlapacím kolem podobným těm u studní na středověkých hradech. Také francouzský “král Slunce” Ludvík XIV. (1638 – 1715) nerad chodil pěšky. Jeho dvorní stavitel Velayer mu proto postavil výtah, dokonce již s protizávažím (které se používá i dnes), které vyvažovalo konstrukci výtahu, takže bylo nutno zvedat pouze “náklad”.První výtah v obytném domě použil pravděpodobně v roce 1670 E. Weigel v Jeně, avšak pravá éra výtahů se počíná až od roku 1853, kdy Američan Elisha Graves Otis zkonstruoval a vystavoval výtah v podstatě dnešní konstrukce: byl po stranách vedený vodítky a měl bezpečnostní zařízení. To tvořily tzv. zachycovače, které v případě přetržení lana zabrzdily kabinu výtahu u vodítka.
(převzato ze stránky http://www.otis.dk/info/a2.htm ) První Otisův výtah byl nainstalován v obchodním domě E. V. Haughwout Co. v New Yorku 1857. Obsluhoval pět podlaží a jezdil na tehdejší dobu neuvěřitelnou rychlostí 0,2 m/s (dnes je běžná rychlost do 2,5 m/s). Výtahy té doby měly parní pohon, případně pohon hydraulický: do válce pod píst se čerpala voda (dnes hydraulický olej), která píst zvedala. Hydraulické výtahy byly někdy zvedány přímo pístnicí umístěnou pod kabinou, takže nepotřebovaly ani bezpečnostní zařízení (kabina výtahu klesala samotíží jen tak rychle, jak to umožňovalo odpouštění vody z pod pístu) ani protizávaží. Výtah tohoto typu byl instalován například v paláci rakouského císaře ve Vídni. Hydraulické výtahy se používají dodnes, ale jen pro několika podlažní objekty. Výtah s elektrickým pohonem zkonstruoval známý německý elektrotechnik a podnikatel Werner von Siemens: elektromotor byl přímo pod podlahou a otáčel ozubeným pastorkem, který tak “šplhal” po ozubeném hřebenu. Roku 1880 Siemens tento výtah instaloval na průmyslové výstavě v Mannheimu. Později se u výtahů motor přestěhoval nad nejvyšší podlaží, kde poháněl lanový buben. Kabina tak byla opět zavěšena na laně. Tato konstrukce sice běžně vyhovovala, ale nakonec převládl způsob, kdy lano je “přehozeno” přes lanovnici, kde na jedné straně je lano kabiny a na druhé lano závaží (tzv. trakční nebo lanové výtahy). Tak se vyřešily hned dva problémy: za prvé to umožňovalo staronové použití závaží a úsporu energie a za druhé to umožňovalo konstrukci výtahů pro mrakodrapy (tam výtahy s bubny byly nepoužitelné, neboť vzhledem k délce lana by tyto bubny dosahovaly neúnosných rozměrů). V Čechách se výrobou výtahů zabývala firma Breitfeld – Daňek (pozdější ČKD). První výtah vyrobila již roku 1876 a instalovala jej v pivovaru v Litoměřicích. Pohon obstarával parní stroj. První elektrický výtah s tlačítkovým zařízením, tak jak jej známe dnes, jezdil v pražském hotelu Modrá hvězda. Hezký výtah si na přelomu století nechal na zámku v Konopišti zřídit následník rakousko – uherského trůnu Ferdinand d‘Este (1863 – 1914). Od těch dob se mnoho změnilo. Výtahy jsou mnohem rychlejší, jejich řízení přesnější, dokonalejší a často jsou řízeny mikroprocesory, mají frekvenční měniče a plynulou regulaci dojezdu. Staly se běžným “dopravním” prostředkem. V Newyorském Word Trade Center je jich 244 s celkovou kapacitou 4536 kg s rychlostí 8,13 m/s.
|
