Kuchyňské vidličky mají svůj původ zřejmě v době antického Řecka. Byly to poměrně velké vidličky se dvěma hroty používané při porcování a servírování masa. Vidlička bránila klouzání a pohybu masa při krájení a naopak maso z ní lépe sklouzávalo než z nože.

V 7. stol. n. l. se začaly používat vidličky při stolování na královském dvoře na Středním Východě. Během 10. a 13. stol. se mezi bohatými staly v Byzancii celkem běžné. Když si pak benátský dóže vzal za manželku byzantskou princeznu, dostaly se vidličky i do Itálie. Pro tamní noblesu to bylo těžko stravitelné, když princezna odmítala jíst rukama jako oni. Italové přijímali vidličky za své jen velmi pomalu. Zdomácněly tam až v 16. stol. Dnešní tvar dostaly vidličky až ve Francii o století později. Odtud se příbor postupně šířil do ostatních částí Evropy. Zpočátku jen mezi bohatými, neboť nože a vidličky bývaly většinou díky svému téměř uměleckému provedení velmi drahé. Teprve zaváděním levné výroby se příbor začal šířit mezi méně majetné vrstvy.