První lidskou činností, která má s tiskem cosi společného, je psaní na hliněné tabulky tzv. klínovým písmem (cca 4 000 let př. n. l.). Toto “psaní” bylo ve skutečnosti vytlačování znaků do měkké hlíny. Skutečný tisk byl však podmíněn čínským vynálezem papíru.

Rozhodují krok na cestě k vynálezu knihtisku učinil – opět v Číně – Pi Šeng kolem roku 1040, když z kamene vyrobil první litery. Kamenina však pro tento účel nebyla příliš vhodná.

V dalších letech pokračoval vývoj jen drobnými krůčky. Zejména se zdokonaloval tiskařský lis, roku 1458 vytiskl Ital Maso Finiguerra první mědirytinu (prakticky se však používala až v dalším století).

Kolem roku 1470 (1468) je vytištěna první kniha v českých zemích, “Kronika trojánská”. V roce 1500 už bylo v Evropě na 250 tiskáren, které vytiskly 40 000 tisků. Povolení pro tisk prvních novin v Čechách (“Novalia”) dostala tiskařka Ludmila Sedlčanská v roce 1658 (jejich tisk je však doložen až u její dcery po roce 1664).

V roce 1796 vynalezl pražský rodák Alois Senefelder plošný tisk, tzv. litografii, která hluboce ovlivnila vývoj knihtisku. Litografická technika se totiž stala základem tzv. ofsetového tisku, který se začal vyvíjet po roce 1880 (plně se začal uplatňovat až od začátku 20. stol.). K vynálezu ofsetu přispěli Francouzi Trottier, Missier, Marinoni a Michaud. Je to nepřímá technika tisku, kdy z tiskových forem se nejdříve tiskne na válce z opatřené pryžovým potahem a teprve z nich na papír. Využívá se zde stejný princip neslučitelnosti mastnoty s vodou, který použil Senefelder. Ofset umožňoval tisknout velké náklady knih s ilustracemi.

K nejzdlouhavějším pracem však zatím stále patřilo ruční sázení stránek. Toto téměř poslední velké úskalí v historii tisku odstranil roku 1886 německý emigrant Ottmar Mergenthaler, který se v roce 1872 usadil ve Spojených Státech. Tehdy se rozvíjel právě vynalezený psací stroj a Mergenthaler pracoval na několika jeho modelech. To ho přivedlo na myšlenku sázet písmena na stránky tím způsobem, že by sazeč psal na klávesnici jako u psacího stroje a sázecí stroj by vybíral a sázel příslušná písmena sám. Tak vznikl řádkový sázecí stroj, pro který se vžil název “linotype”, největší vynález od doby Gutenbergovy.

Ve stejném období – 1882 až 1889 - vznikl další důležitý vynález: rozklad obrazu do matice různě velkých bodů, které pak při tisku opět vytvoří původní obraz. Jeho autorem byl Georg Meisenbach.

V první polovině 20. století se zásadně technika tisku neměnila. V 70. letech se u “linotypů” objevily děrné pásky, čímž byl proces automatizace dovršen. Děrné pásky se mohly zhotovit na jiném místě a zkontrolovat, případně poslat elektronicky.

V té době nastává druhá v tiskařství druhá revoluce. Prosazuje se tzv. fotosazba a digitalizace. Dnes jsou běžné tzv. DTP systémy (desk-top publishing), kde se stránky knihy, časopisu atd. připravují pouze elektronicky.

Částečný pohled na DTP systém
(převzato z www.deutsches-museum.de/ausstell/dauer/druck/e_druck1.htm)