Římané zdobili svá obydlí zelenými snítkami během Sarurnálií, zimního svátku na počest boha zemědělství, Saturna. Keltští druidové zdobili při svátku zimního slunovratu duby zlatými jablky. Větvičky cesmíny v domě pro druidy znamenaly věčný život, pro Skandinávce symbolizovaly znovuzrození boha slunce Baldera.

Ve středověku rajský strom, zelený stromek ověšený červenými jablky, se stal symbolem svátku Adama a Evy drženého 24. prosince. První dochovaná zmínka o vánočním stromku se datuje do 16. století.

V německém Strasbourgu (dnes francouzském) bohaté i chudé rodiny zdobily jedle papírovými ozdobami, ovocem a sladkostmi. V pozdním středověku Němci a Skandinávci začali umisťovat zelené stromky uvnitř svých domů nebo přede dveřmi v očekávání příštího jara.

V roce 1834 princ Albert, manžel anglické královny Viktorie, poprvé koupil vánoční stromek do Windsoru pro královskou rodinu.

Počátkem 18. století, kdy se součástí dekorace stalo i osvětlení, se vánoční stromek stává v Německu tradicí a číří se i do ostatních zemí.

Také ve Spojených Státech začali s tradicí vánočního stromku Němci (němečtí usedlíci). Bylo to na přelomu 18. a 19. století.

Do Číny a Japonska tento zvyk “přivezli” misionáři v 19. a začátkem 20. století.