První pokusy o výrobu strojku k sekání trávníků byly zřejmě učiněny někdy na přelomu 18. A 19. století. Vynálezcem moderního žacího strojku byl však Edwin Beard Budding, strojník ze Stroudu v hrabství Gloucestershire v Anglii. Patent mu byl udělen 31. srpna 1830.

Buddingova sekačka
(převzato z http://www.artizan.demon.co.uk/olc/mowhist.htm)

Budding pracoval v textilní továrně a svůj vynález odvodil ze strojku, kterým se sestřihoval drsný povrch látek po tkaní. V podstatě “zasadil” žací nože do kovového rámu a opatřil pojízdným válcem. Ten jednak umožňoval pohyb sekačky a zejména poháněl žací nože. Budding se spojil s Johnem Ferrabeem a začali vyrábět sekačky v továrně Phoenix Iron Works nedaleko Stroudu. Tyto první sekačky byly odlévány z litiny, včetně převodových kol. Budding a Ferrabee zpočátku prodávali licenci ostatním zájemcům (např. v roce 1832 je už vyráběla také známá firma Ransomes, Sims and Jefferies z Ipswiche), ale v 50. letech 19. století licence skončila a tak se objevilo množství dalších výrobců.

Jedním z nich byl Thomas Green, který ve své firmě Thomas Green and Son v Leedsu začal vyrábět podobnou sekačku ale lehčí a žací nože byly poháněny řetězem.

Hlavní inovace se objevila v roce 1869 opět v Anglii. James Ransome nahradil velký válec dvěma postranními koly. Sekačka byla o mnoho lehčí, brzy se rozšířila i do Severní Ameriky a později se stala známou po celém světě a používala se i u nás.

V 50. Letech 20. století nastává další zásadní inovace. V roce 1953 se objevují rotační sekačky s jedním nožem otáčejícím se kolem svislé osy. Jsou to ty sekačky, které se používají dnes. Při konstrukci se již také uplatňují plastické hmoty, které ještě více zlevňují výrobu.