Před vynálezem automobilu byl hlavním výrobkem, který se získával z nafty, petrolej. Ten se prodával v plechovkách nebo stáčený ze sudů. Někdy po roce 1880 obchodník Jake Gumper z Indiany v USA došel k závěru, že v jeho obchodě se "zbožím všeho druhu" je petrolejová "vůně" potravin tak silná, že potraviny jsou po něm cítit. Domluvil se s 31letým Sylvanem F. Browserem a ten zkonstruoval ruční pístovou pumpu. Pumpa byla přidělána na sud a byla rozměrově navržena tak, že jeden zdvih měl přesně stanovený objem, takže se vědělo, kolik petroleje bylo načerpáno. To bylo v roce 1885. To na Gumpera tak zapůsobilo, že zanechal svého obchodování a stal se obchodníkem nově vzniklé Browser Pump Company.

S růstem automobilizmu přibývalo tolik těchto pump, že už to bylo neúnosné a města se bránila různými nařízeními. Problém vyřešila společnost Gulf Oil, která otevřela v Pittsburghu první skutečnou čerpací stanici. Během 2 let byly takovéto stanice po celé zemi.

Ze strany řidičů zde však byl problém: co se týkalo množství načerpaného benzínu, museli zcela důvěřovat prodavači. Problém částečně vyřešil 19letý Jack Fleckenstein v roce 1916 konstrukcí skleněného odměrného zařízení, které se dalo přidělat na existující pumpy. Tyto skleněné válce vydržely zhruba 20 let.

V roce 1925 se objevily pumpy s mechanickým počítadlem podobným ciferníku hodin, které odpočítávaly jednotlivé gallony. Další zlepšení uskutečnila Waine Pump Company v roce 1934, když rotující číslice "digitálně" zobrazovaly nejen množství načerpaného benzínu ale také cenu za toto množství.

Další změnou bylo zavedení samoobslužného systému. Ten se sice sporadicky objevoval už od 30. let 20. století, ale jeho hlavní rozvoj nastal od roku 1974.

(převzato z http://vystavy.tripod.com/ostatni.htm)