Spojování několika silných vrstev dřeva dohromady se poprvé objevilo u Egypťanů kolem roku 3500 př. n. l. Důvodem k tomu bylo to, že jednak chtěli získat silnou vrstvu a jednak ušetřit drahé dřevo. Proto vrstvy méně kvalitního dřeva obkládali dobrým dřevem.

Překližku v dnešním slova smyslu vymyslel Emmanuel Nobel, otec Alfreda Nobela, známého vynálezce dynamitu a zakladatele Nobelovy ceny. Emmanuel zjistil, že několik slabších vrstev dřeva spojených dohromady může být pevnější než jedno dřevo stejné tloušťky. Jeho nápad se velmi brzy ujal a rychle rozšířil. Překližky zhotovené z různého počtu vrstev se dnes používají v mnoha odvětvích. Zhotovují se z nich podlahy, používají se na konstrukci střech. Jsou potřeba ve stavebnictví (bednění), stejně jako v nábytkářském průmyslu. K jejich oblibě přispělo zejména zavedení kvalitních lepidel na bázi epoxidových pryskyřic. V takových případech pak lze na principu překližek vyrábět i tak velice namáhané konstrukční součásti jako jsou vrtule letadel.

(obr. převzat z http://www.online.ee/~debora/about.htm)