Kolorovaná pohlednice Vesuvu z roku 1906
| Pohlednice |
Najít datum použití první pohlednice je velmi obtížné. Jejímu objevení však předcházelo období ilustrovaných obálek v USA v polovině 19. stol. Kupodivu se zdá, že vývoj nešel tou nejjednodušší cestou, tj. použít – obrazně řečeno – z obálky pouze přední stranu a vytvořit tak pohlednici. Vývoj šel přes tzv. korespondenční lístek podobný tomu dnešnímu s tištěnou známkou s místem pro adresu a zprávu a bez obrázku.
Hledání první pohlednice ztěžuje také to, že její názvy v různých jazycích (korespondenční lístek, poštovní karta, otevřený dopis atd.) jsou významově jiné a není z nich zřejmé – tak, jako z českého názvu – , že na lísku je obrázek.
Zdá se, že první pohlednice se objevily ve Švýcarsku kolem roku 1862 nebo v Rakousku v roce 1869. Pak se rychle rozšířily do ostatních zemí. První “eiffelovka” se na pohlednici objevila roku.1889. Téhož roku se objevuje také první barevná pohlednice. Obrázky na těchto pohlednicích byly tištěné podle malovaných, kreslených či jiných předloh. Fotografie se objev
ily až kolem roku 1895, kdy to bylo umožněno rozvojem tisku a fotografie.Je zajímavé, že tyto první pohlednice neměly místo pro textovou zprávu ale pouze pro adresu. Pokud někdo chtěl připojit pár řádek, nezbývalo mu než tyto řádky připsat přes obrázek.
První pohlednice s dělenou zadní stranou pro adresu (pravá strana) a zprávu (levá strana) se postupně objevují 1902 (Anglie) do roku 1907 (USA). Tato změna měla za následek neuvěřitelně rychlé rozšíření pohlednic: např. v roce 1908 jich bylo v USA doručeno téměř 678 milionů (tehdy měly USA 88,7 milionů obyvatel). Nastává “zlatý věk” pohlednic.
Kolorovaná pohlednice Vesuvu z roku 1906
Během 1. světové války zlatá éra pohlednic končí.
jedním z více důvodů je i rozvoj telefonu, který v mnoha případech nahradil pohlednice jako komunikační prostředek rychlejší a dokonalejší. Také kvalita stagnuje, někdy je i horší díky starému strojnímu vybavení. Toto období je charakterizováno pohlednicemi s bílým okrajem (úspora tiskařské barvy?) a ručně kolorovanými pohlednicemi, zejména ve Francii a Belgii. Rozvoj pokračoval pouze v oblasti tzv. reálné fotografie, kdy z jednoho originálu bylo možno zhotovit až 1 000 kopií.Těsně na začátku 2. světové války se objevily pohlednice zpracované novým způsobem
(“photochrome). Ty začaly postupně ovládat “scénu”, protože byly levnější, kvalitnější a hlavně barevné. Avšak také 2. světová válka narušila rozvoj pohlednic. V některých zemích se vývoj přibrzdil, dokonce se přetiskovaly pohlednice předválečné. Definitivní konec černobílých fotografií nastal v 70. letech 20. století.Podle zobrazovaných témat se pohlednice mohou rozdělit do několika skupin. Mezi nejčastější patří pohlednice s
přáním (jmeniny, svátky), s uměleckými díly (obrazy), příležitostné (výstavy) a zejména pohlednice měst. Ty poslední jsou zvláště cenné, neboť často zachycují části měst, ulice a domy již neexistující nebo přestavěné a jsou tak často jediným dokumentem.
Pohlednice nemají vždy obvyklý obdélníkový tvar.
