Korzety vyrobené z měděných plátů nosily ženy ve starověké Krétě už okolo roku 1800 př. n. l. Také v antickém Římě nosily ženy pruhy látky podporující a zakrývající ňadra. S jejich vyobrazeními se můžeme setkat na pompejských freskách, dostatečné známá je také mozaika "10 dívek v bikinách" na Sicílii.

"Klasické" korzety zpevněné kosticemi se objevují v 16. stol. Jejich rozšíření je připisováno Kateřině Medicejské, ženě francouzského krále Jiřího II., neboť ta prosadila (kolem roku 1550), že na dvoře nemohly sloužit dvořanky s vyvinutým poprsím. K optickému zeštíhlení pak právě sloužil nezdravý a nepohodlný korzet. Ten se za 350 let svého působení rozšířil po celé Evropě a dostal se i do Ameriky.

První snahy o zpříjemnění nošení nepohodlného "krunýře" se objevily na konci 19. stol. Po přelomu století (v roce 1902) přišel tzv. "zušlechťovač ňader", který se už trochu podobal dnešní podprsence. Průlom však nastal až v roce 1913 a zasloužila se o něj mladá nóbl dáma z New Yorku, jmenovala Mary Phelps Jacobová. Ta jednou dostala večerní róbu na společenský ples z jemného materiálu. Když si ji oblékla, zjistila, že korzet vyčnívá z výstřihu a navíc tuhé a silné kostice jsou pod slabou látkou patrné. Vzala tedy dva hedvábné kapesníky, růžové stuhy a společně se svou služkou vyrobila podprsenku, jako alternativu a konkurenci korzetu. Na její přítelkyně udělala takový dojem, že ji požádaly, aby podprsenku ušila i pro ně. Dne 3. listopadu 1914 si Mary nechala podprsenku patentovat a začala pod jménem Caresse Crosbyová s její výrobou. Starat se o obchod však Mary nebavilo a tak patent záhy neuváženě prodala Warner Brothers Corset Company v Bridgeportu (Connecticut) za 1 500 dolarů. Během příštích 30 let vydělal Warner na patentu více než 15 miliónů dolarů…

Přes své nesporné výhody se podprsenka ihned všeobecně nerozšířila. Vyplývá to z období I. světové války, kdy v roce 1917 byly americké ženy vyzývány, aby nekupovaly korzety. Důvod? Úspora kovů pro válečné účely. Tehdy se jich na korzetech ušetřilo zhruba 28 000 tun.