Zjistit, kdy bylo vyrobeno první mýdlo je nemožné. Ale je zcela možné, že bylo objeveno už v době prehistorické. Docela dobře si mohli všimnout pěny, která se po dešti vytvářela kolem ohniště se zbytky popela. Také si mohli všimnout, že tatáž pěna se vytvářela v nádobě, ve které se vařilo maso a do které se dostal popel (což na tehdejším primitivním ohništi nebyla žádná vzácnost). Ženy, které pak nádoby myly, zřejmě zjistily, že v těchto případech se nádobí lépe myje, stejně jako jejich ruce.

První záznamy o výrobě mýdla pocházejí z Babylónie přibližně z roku 2800 př. n. l. a víme, že bylo známo Féničanům kolem roku 600 př. n. l. V těchto případech se však mýdlo používalo pouze k čištění surovin potřebných k výrobě látek (např. vlny).

Mýdlo znali i Římané: Plinius Starší popisuje výrobu mýdla z kozího loje a dřevěného popela. Nicméně pro osobní hygienu Římané mýdlo nepoužívali, přestože lázně navštěvovali velmi často (pouze otroci jen jednou týdně). Nečistotu a pot odstraňovali tak, že se nechali natírat olejem, který vstřebal nečistoty. Olej pak seškrabali a šli do lázní.

Teprve když ve 2. stol. n. l. slavný římský lékař Galenos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem. Proslulí byli byzantští mydláři, kteří už v 7. stol. zásobovali celý svět. Drahocenné zboží nevypadalo moc vábně. Bylo vyráběno z olivového oleje, vápna (oxidu vápenatého) a louhu (hydroxidu draselného), který získávali z dřevného popela. Mýdlo bylo mazlavé, ne zrovna příjemně vonící, černé, hnědé nebo nazelenalé. Ale jeho dobré vlastnosti oceňovali králové i velmoži.

Nejdůležitější surovinou k výrobě mýdla byl hovězí lůj, žíravé draslo (hydroxid draselný) a pryskyřice. Lůj rozsekali na kousky a naházeli do kotle, pod kterým se topilo. Procezený lůj i lůj vylisovaný ze sebraných škvarků (pochoutky pro mydláře a jejich pomocníky) slévali do škopků. Večer před vařením dali do kotle s lojem žíravé draslo, které lůj zmýdelňovalo a ve 4 ráno se pod kotlem zatopilo. Vařilo se celý den až do šesté hodiny večer. Dvě nebo tři hodiny po vyhasnutí se mýdlo slévalo do forem a mýdlo v nich 3 dny stydlo. Pak formy otevřeli a mýdlové špalky drátem rozřezali na menší kusy. Pak se ještě mýdlo sušilo. Zákazníkům se prodávalo na váhu.

Složitější to měli s mýdlem američtí osadníci, neboť tam žádní mydláři nebyli. A tak musely ženy celý rok skladovat zbytky sádla a loje pro domácí výrobu mýdla. Tento “mýdlový” den byl celoroční událostí a předcházel jarnímu úklidu. Podobně se skladoval dřevný popel k výrobě louhu. Takto získaný louh se zkoušel čerstvým vajíčkem. Teprve v polovině 18. stol. někoho napadlo vyrábět mýdlo na prodej.

K americkým tradicím patří i "tradiční" výroba mýdla původních osadníků
(převzato ze stránky http://www.greycounty.on.ca/museum/spk%26bstl.html)

V roce 1806 William Colgate založil v New Yorku koncern vyrábějící mýdlo nazvaný Colgate & Company, který se měl stát prvním velkým “mýdlovým” koncernem v zemi. Ve 30. letech 19. století uvedla společnost na trh jednotlivá mýdla stejné váhy a v roce 1872 Colgate představil Cashmere Bouquet, první parfémované mýdlo.

V témže období začali v Cincinnati společně podnikat William Procter a James Gamble. Během několika let se stali velkými výrobci a distributory mýdla. Další společnost vznikla na západě Spojených států: B. J. Johnson Company. Ta vyráběla mýdlo ze směsi palmového a olivového oleje. Mýdlo bylo tak populární, že po něm byla přejmenována i firma (1916): Palmolive. V roce 1928 se společnosti Colgate a Palmolive sloučily a od roku 1953 existuje společná Colgate-Palmolive Company.

Přesto, že dnes je výroba mýdla dokonalejší, podstata – zmýdelňování tuků – se nezměnila. Upravený zvířecí tuk – hovězí lůj a sádlo – se dopravuje do válcové nádoby z nerezavějící oceli, tzv. autoklávu. V ní se tuk pod tlakem a za vysoké teploty rozděluje na dvě části: mastné kyseliny a glyceridy. Mydlárna potřebuje jen mastné kyseliny a tak je v autoklávu musí oddělit, ty pak tvoří základ tzv. násady. Kromě mastných kyselin se do ní přidává lůj, sádlo a kokosový tuk. Lůj proto, aby bylo mýdlo pevnější, hustě pěnilo a tolik neubývalo. Sádlo zvyšuje vláčnost, mýdlo je plastické, dobře se tvaruje a snadno pění. Kokosový tuk propůjčuje mýdlu požadovanou tvrdost.

Jihofrancouzské mýdlo, největší na světě
(převzato ze stránky http://www.aroma-tours.com/soap-tour.htm)

Do dozrálého základního mýdla přidávají mydláři různá barviva, parfémy i vitamíny vyživující pokožku (známe jsou mýdla s vůní květin, mýdla odstraňující různé pachy atd.). Míchač vše řádně prohněte a voňavé granulky jdou do dalšího stroje, který připomíná velký mlýnek na maso. Z něho vychází tyč nekonečného mýdla, kterou řezačka rozřezává na stejné kousky. Konečný tvar dává mýdlu razicí lis. Automatická balička je zabalí a jiná balička je narovná do krabic. Toaletní mýdlo je hotovo. S rukama přijde do styku až při mytí . . .

(převzato ze stránky http://www.papermart.com/janitorial/soap.htm)