Úvodem budiž řečeno, že mobilní telefon toho má s klasickým telefonem společného asi tolik, jako suchý zip s klasickým zipem: tak, jako oba zipy slouží se spojování (zapínání), oba telefony slouží ve svém základu ke hlasové komunikaci. Oba telefony však pracují na zcela jiném principu: zatímco u klasického telefonu se spojení uskutečňuje pomocí vedení (po “drátě”) či jak, se dnes ne zcela vhodné říká, pevné sítě, u mobilních telefonů se jedná o radiové spojení uskutečňované pomocí tzv. mobilní sítě (opět ne zcela vhodné označení). Mobilní telefon je tedy vlastně radiový vysílač a přijímač. Místo vžitého mobilu je vhodnější označení radiotelefon.

Velký rozvoj radiokomunikace začal po 2. světové válce. Také tehdejší Československá republika nezůstala příliš pozadu. Pardubická TESLA vyvinula telefonní přístroj pod názvem AMR. Hlavní nedostatek tohoto systému byl v nedostatku volných frekvencí. To se podařilo vyřešit až vytvořením tzv. celulární sítě, tj. vytvořením jednotné sítě vysílačů s jednotným kmitočtem.

První celulární systém byl uveden do provozu ve Spojených státech v roce 1979 (AMPS). Po něm následoval v roce 1981 evropský systém NMT, provozovaný nejprve ve Skandinávii, pak ve Velké Británii (později TACS), Francii, Německu (později C-Net) a také v tehdejším Československu. Mezi hlavní nevýhody tohoto systému patřilo to, že většina si jej přizpůsobila, takže byly vzájemně nekompatibilní stejně jako vlastní mobilní telefony. Další nevýhodou bylo nízké zabezpečení přenosu proti nežádoucímu odposlechu. Tyto systémy se řadí do celulárních systémů tzv. první generace.

Impulz k vývoji nového systému byl dán v Evropě a to sdružením “Conference of European Posts and Telegraphs”, které na začátku 80. let minulého století vytvořilo výzkumnou skupinu “Groupe Spécial Mobile” – GSM. Skupina měla prostudovat a navrhnout celoevropský komunikační systém na celulárním principu. Nový systém musel splňovat mj. tato kritéria:

• dobrý přenos řeči
• nízká cena uživatelských zařízení a služeb
• zmenšit rozměry telefonů tak, aby se nechaly držet v ruce
• kompatibilita se stávajícími i budoucími standardy
• podpora rozšířených služeb (SMS)

V roce 1989 byl systém GSM transformován na “European Telecommunication Standard Institute” (ETSI). Komerčně byl systém odstartován v polovině roku 1991 a v roce 1993 už existovalo 36 sítí GSM ve 22 zemích. Ačkoliv GSM vznikl v Evropě, není už jen evropským standardem. Na 200 sítí GSM pracuje ve 110 zemích po celém světě,včetně Spojených Států. Začátkem roku 1994 už měla síť 1,3 milionu účastníků, v roce 1997 to už bylo 55 milionů.

Bohužel i tak výborná věc, jakou mobil bezesporu je, má svá negativa. Kromě “neškodného” hyzdění krajiny vysílači je to především návyková závislost na mobilu. Ta kromě ztráty času a přispívání zisku provozovatelů může mít i negativní vliv na zdraví na uživatele: pokusy s krysami vystavenými několikaminutovému elektromagnetickému záření měly za následek jejich smrt. Je sice pravda, že toto záření bylo zhruba 100krát intenzivnější než u mobilních telefonů, avšak např. při jednom telefonátu denně dostaneme stejný “výkon” do našeho mozku za 3 měsíce!