Stejně jako mnoho dnešních velkých vynálezů, také mikrovlnná trouba byla vedlejším produktem jiného výzkumu. V tomto případě se jednalo o magnetron,  mikrovlnný zdroj britských radarů za II. světové války. Ten objevil tým britských vědců (John Randall a dr. H. A. H. Boo z Birminghamské univerzity) v roce 1940. Magnetron dokáže vytvořit elektromagnetické vlny s průměrnou délkou 12 cm o kmitočtu 2450 MHz (to je přibližně horní část frekvence, kterou nám chodí satelitní signál z konvertoru kabelem do satelitního přijímače).

Percy Spencer
(převzato z http://members.aol.com/spencerlab/history/readdig.htm)

Někdy kolem roku 1946 se Dr. Percy Spencer - původně farmářský chlapec, později "inžinýr samouk" - zabývá výzkumem souvisejícím s radarem. Přitom zpozoroval cosi neobvyklého: V kapse se mu rozehřálo cukroví. To přimělo Spencera k dalšímu experimentu. Poblíž magnetronu umístil kukuřici a s nadšením vynálezce pozoroval, jak puká, praská a "střílí" po celé laboratoři. Příští ráno umístil Spencer vedle magnetronu vejce a spolu s kolegou pozorovali, jak se vejce chvěje a třese. Vejce se rychle zahřívalo a uvnitř vznikal přetlak. Spencerův kolega se naklonil k vejci aby celý jev mohl lépe pozorovat, když tu náhle vejce prasklo a celý jeho horký obsah se ocitnul na jeho vyděšeném obličeji. Zato Spencerův obličej se rozzářil logickým závěrem: Rozehřáté cukroví, popraskaná kukuřice i explodované vejce jsou následky mikrovlnné energie. Což takhle ohřívat ostatní potraviny?

Spencer upravil uzavíratelnou kovovou skříň a dal do ní mikrovlnný zdroj. Když do ní umístil jídlo a zapnul zdroj, jídlo se velmi brzy ohřálo, mimo jiné i proto, že energie nemohla unikat ven. Nové revoluční vaření a multimiliónový dolarový průmysl byly na světě. . .

V dalším vývoji bylo nutné dopracovat Spencerovu myšlenku do praktického užití. Koncem roku 1946 Raytheon Company splnila patentové propozice a první mikrovlnná trouba byla vyrobena. K odzkoušení byla umístěna v jedné bostonské restauraci. O rok později se první trouby objevily na trhu: výška 165 cm, váha . . . kg, cena 5 000 $. Navíc bylo nutno magnetron chladit vodou, takže bylo nutné troubu napojit na vodovodní řád . . .

První komerční mikrovlnná trouba
(převzato z http://www.gallawa.com/microtech/history.html)

Tyto první "vlaštovky" však příliš na odbyt nešly. Teprve, když se objevily nové, lehčí a levnější, s novým vzduchem chlazeným magnetronem, poptávka se začala zvyšovat. Zejména přišly vhod restauracím a automatům, které mohly skladovat mražená jídla a teprve na objednávku je ohřívat. Ale nebyl to jen potravinářský průmysl, který zjistil výhodnost tohoto nového zařízení. Mikrovlnné trouby se začaly používat i v jiných odvětvích, k sušení korku, keramiky, papíru, kůže, tabáku, textilu atd. Zdálo se, že masovému nástupu mikrovlnek už nic nestojí v cestě. Kolem tohoto novodobého "Rentgenova" záření se však začalo objevovat mnoho mýtů. Přišly obavy z účinků tohoto záření na lidský organizmus. Hovořilo se o oslepnutí, sterilitě atd. Avšak všeho dočasu. Po roce 1975 začal prodej opět stoupat, v roce 1976 už mikrovlnky byly v 60%  amerických domácností. Na starém kontinentě se rozšířily až po roce 1980, když si lidé uvědomili, že je lze využít k velmi rychlému a lacinému vaření nebo k ohřátí předvařených jídel. Dnes "oběhla" mikrovlnná příprava jídel celý svět a stává se mezinárodním fenoménem.

Mikrovlnná trouba ETA řady 199
(převzato z http://www.eta.cz/karty/mikrovlny.html)