Napoleon III. vyhlásil soutěž, jejímž cílem mělo být nalezení náhražky za máslo, která by posloužila jednak francouzskému námořnictvu, jednak nemajetným vrstvám obyvatelstva. Francouz z Provence, Hippolyte Mčge-Mouriez, se okamžitě pustil do práce, veden myšlenkou, že to, co dokáže kráva vyrobit přirozenou cestou, musí se člověk naučit vyrobit uměle. V roce 1869 přišel se směsí loje, odstředěného mléka, vepřových žaludků, kravského vemene a jedlé sody. Protože v jednotlivých etapách výroby připomínaly kapičky této náhražky perly, odvodil název svého výrobku z řeckého slova margarites - perly. Tak se stal nový umělý tuk margarinem. Mčge-Mouriez byl přesvědčený, že na svém objevu může vydělat, a založil proto továrnu na jeho výrobu. Jenže vzápětí nato vypukla pruskofrancouzská válka a on ji musel uzavřít. Jeho výrobní postup však v roce 1871 odkoupili bratři Jan a Henri Jurgensovi, obchodníci s máslem z holandského Ossu. Brzy oni i konkurenční firma Van der Burgh vyráběli margarin ve velkém. Prodával se dobře v Holandsku i v Anglii. V Americe byl Mčge-Mouriezovi udělen patent v roce 1873. Američanům však vadilo, že má jiný vzhled než máslo a v mnohých státech byla jeho výroba i prodej zakázány. Nedostatek živočišných tuků přiměl obě firmy, aby začaly experimentovat s rostlinnými oleji. Výsledek se dostavil roku 1910, když se podařilo objevit metodu ztužování tuků pomocí vodíku. Později, když byl margarin obohacen vitamíny A a D (případně E) a začal připomínat máslo i vzhledem, vzali ho na milost i Američané. Jeho obliba začala v Americe v 50. letech 20. století.

Dnes je rozšířen v mnoha zemích světa a prodáván pod mnoha názvy.

Rostlinný tuk Flora aktivně snižuje hladinu chloresterolu v krvi
(převzato z http://www.flora.cz/balzam1.html)