Prvním, kdo údajně zahájil výrobu železných lan byl W. Hancock z Birminghamu. Bylo to roku 1798. Na evropském kontinentu bylo první ocelové lano vyrobeno a použito v německých stříbrných dolech v pohoří Hartz (severozápadně od Lipska) roku 1827 (podle Ottova slovníku, podle jiných údajů až roku 1834). Nebyl to žádný technický zázrak: základ lana tvořily 3 kované dráty, všechny stejného průměru, vzájemně stočené kolem sebe, aby vytvořily pramen. Pak 3 nebo 4 takovéto prameny byly stejným způsobem stočeny tak, aby vytvořily lano. Tedy zcela stejným způsobem, jakým se vyráběla lana konopná. Tato ručně vyráběná lana se po svém výrobci – vrchním báňském radovi Williamu Albertovi z Clausenthalu – nazývala “Albertova”. Tato lana nebyla příliš ohebná, protože použité dráty měly velký průměr a tím i průřez celého lana byl relativně velký a lano samotné pak velmi tuhé. Přesto prokazovala dobrou službu, neboť těžní stroje měly obvykle dostatečně velký navíjecí buben a velký průměr měly i lanovnice. Oproti konopným lanům měla ocelová mimo jiné výhodu v tom, že ve vlhku netlela a oproti řetězům zase tu, že se nepřetrhla najednou (bez “varování”). Nicméně zdlouhavý výrobní proces Albertových lan ztěžoval jejich použití v jiných aplikacích. Výroba byla ukončena po roce 1850.

Přibližně v téže době vznikla na Březových Horách u Příbramě Továrna na drátěná lana pro potřeby stříbrných dolů na Příbramsku. První ocelové lano zde však bylo vyrobeno mnohem dříve a roku 1836 bylo použito na dole Marie, poprvé v c. k. Rakousku. Bylo to zároveň první kónické lano na světě. Lano se velmi osvědčilo a i ono přispělo k tomu, že ze ztrátového dolu se postupně stal nejvýnosnější podnik rakousko-uherské monarchie. Březohorská drátovna zásobovala lany nejen doly na Příbramsku, ale v celém Rakousku-Uhersku a v zahraničí. Kolem roku 1900 vyráběla ročně 200 km lan.

Kolem roku 1840 se začali zabývat konstrukcí a výrobou drátěných lan také 2 Angličané, Andrew Smith a Robert Newall. Zprvu patentoví konkurenti, později se jejich továrny sloučily. Smith odjel do Kalifornie a Newallův typ drátěného lana brzy dominoval na britském trhu. Newallovo lano bylo spleteno ze 6 pramenů kolem středové duše, která umožňovala lepší ohebnost lan. Duši měly i všechny prameny.

Ve Spojených státech se první drátěné lano objevilo roku 1841 zásluhou Američana německého původu Johna Augusta Roeblinga. Zprvu to bylo na železnici v Pensylvánii. Vzhledem k velkému stoupání trati železnice pracovala na principu podobném dnešním lyžařským výtahům. Konopná lana tam nevydržela déle než 1 rok. Drátěná se tam jednoznačně osvědčila. Zpráva o drátěném lanu se rychle šířila a tak zájem o tato lana projevily další dopravní společnosti.

Krátce na to Roebling uzpůsobil svá lana k použití pro stavbu visutých mostů. První postavil v roce 1844.

Roeblingův visutý most přes Niagaru
(převzato z http://www.inventionfactory.com/history/RHAbridg/nfb.html)

Po roce 1850 nastal poměrně rychlý rozvoj ve výrobě lan. Bylo to jednak zaváděním strojní výroby a jednak rozšířením použití lan na další obory lidské činnosti, jako jsou např. výtahy, lanovky, jeřáby a lodní doprava. Moderní stroje na pletení lan se skládají z mnoha součástí. Typické lano 6 x 25, tj. 6 pramenů s 25 dráty v každém, má celkem 250 drátů, které jsou navinuty kolem duše (buď umělohmotné nebo drátěné). Duše umožňuje lepší ohebnost lana a rovněž jeho mazání.