Chester F. Carlton, mladý Američan pocházející z chudé rodiny, pracoval u jedné firmy vyrábějící elektrické komponenty. Chester tam analyzoval patenty. Jeho práce mj. spočívala v tom, že musel vypracovávat kopie podkladů pro registraci patentů pro patentový úřad. Tyto kopie musel vypracovávat ručně, případně zasílat výkresy firmám zhotovujícím fotokopie. To mu zabralo hodně času. Navíc byl krátkozraký a trpěl zánětem kloubů.

V té době sice existovaly způsoby pořizování kopií textu i obrázků (výkresů), měly však minimálně 2 nevýhody. Ta hlavní spočívala v tom, že už od počátku se muselo počítat s tím, že se z originálu budou kopie dělat. Pokud šlo o text, ten se musel napsat na zvláštní blánu, ze které se pak v lihovém přístroji vytvořil omezený počet kopií. Výkresy musely být narýsovány na zvláštním průsvitném (pauzovacím) papíru, který se pak v kopírce prosvítil na speciální fotocitlivý papír. Ten se pak musel vyvolat v parách čpavku. Druhou nevýhodou bylo to, že tyto kopie sice byly kopiemi textů či výkresů ale od originálů se vzhledově velmi lišily (u staršího způsobu kopírování výkresů se dokonce získával pouze modrý negativní obraz). Chester věděl, že musí existovat lepší způsob pořízení kopií. Snil o kopírce, která by takovou práci udělala stiskem tlačítka.

Chester začal pracovat v kuchyni svého domu, aby tam našel vhodné řešení. Měl představu využít ke kopírování tzv. fotovodivosti, to je jevu, při kterém některé materiály po osvětlení mění své elektrické vlastnosti.

Po 3 letech práce, v říjnu 1938, použil se svým asistentem této fotovodivosti k přenosu obrázku z diapozitivu ze skleněné desky na kovovou. Potřeboval k tomu elektrický proud, ostré světlo a práškovou síru. Z kovové desky přenesl obrázek na voskovaný papír. Tomuto způsobu se začalo říkat elektrgrafie. Jedná se o elektrostatický tisk, kdy tiskovou formou je deska nebo váleček z polovodiče, na kterém vzniká latentní (neviditekný) obraz změnou elektrického náboje. Ten se zviditelní vhodným práškem (tonerem) a přenese na kopii. Chester tento proces dále vylepšil a obdržel za něj patent.

Dalších 6 let strávil tím, že jezdil po Státech a nabízel svůj patent ke koupi společnostem, které vyráběly zařízení pro kanceláře. Všechny velké a známé firmy ho odmítaly. Až konečně roku 1947 našel malou společnost Haloid vyrábějící fotografický papír. Ta koupila jeho práva a změnila název z původní elektrografie na xerografie. název vznikl složením dvou řeckých slov - xeros (suchý) a graphein (psaní).

První automatická kopírka "914" z roku 1959 od firmy Haloid Xerox
(převzato z http://www.idsa.org/whatis/100yr/xerox.htm)

V dalších 10 letech Haloid hodně investoval do dalšího vývoje s částečným úspěchem. V roce 1959 firma (přejmenovaná nejprve na Haloid Xerox a později jen Xero) představila xerografickou kopírku nazvanou 914. Ta, na rozdíl od ostatních kopírek, používala běžný papír a měla jednoduchou obsluhu. To jí zajistilo stálý komerční úspěch v 60. letech 20. století.