Uhlový papír, lidově zvaný kopírák, je tenký papír potažený směsí vosku a černých pigmentů, používaný mezi dvěma nebo více archy papíru k vytvoření kopie textu. I když se dnes už používá málo protože byl nahrazen moderními kopírovacími stroji, v určitých případech se užívá stále. Má výhodu v tom, že nevyžaduje žádné investice a i kopie vycházejí velmi levně. Nevýhoda je v tom, že kopie se vytváří přímo při psaní, nelze ji tedy zhotovit dodatečně a navíc je nutno prát buď ručně propiskou nebo na psacím stroji (případně jehličkovou tiskárnou). Také kvalita kopie z dnešního hlediska se nevyrovná originálu.

Jak vznikl kopírovací papír?

Jeho začátky jsou nejisté. Mimo jiné také proto, že byly používány k jinému účelu. Nicméně poprvé bylo použito termínu “uhlový papír” v roce 1806, kdy Angličan Raplh Wedgwood dostal patent na svůj “stylografický papír”. Ve stejnou dobu také Ital Pellegrino Turri vyrobil “černý papír”. V obou případech však tyto mastné papíry potažené sazemi byly určeny ke psaní slepým, ať už ručně nebo na zařízení podobném psacímu stroji.

Teprve později přišel Raplh Wedgwood na myšlenku použít uhlový papír ke zhotovování kopií obchodních dopisů. Na rozdíl od dnešního způsobu se však tehdy začaly kopie vytvářet tak, že se psalo kovovým hrotem na papír, pod kterým byl oboustranný kopírovací papír. Kopie se vytvořila na dalším papíru pod kopírákem a zároveň se “zviditelnil” originál na rubové straně. Text byl sice zrcadlově převrácen, ale protože papír byl slabý, nechal se text číst z přední strany, tedy normálně.

Nicméně na větší rozšíření musel kopírovací papír počkat více než 40 dalších let a teprve vynález psacího stroje se zasloužil o jeho masivní rozšíření. Tam byla výhoda v tom, že originál byl psán přes pásku psacího stroje a kopírák se tak mohl být jednostranný ke zhotovení kopie. Původně se kopíráky vyráběly ručně a natíraly štětce, teprve později firma L.H. Rodgers & Co. vyvinula stroj k potahování papírů směsí vosku a černých pigmentů.