Původ dnešního kolotoče je však třeba hledat ve hrách, které viděli italští a španělští křižáci u arabských a tureckých jezdců ve 12. stol. Ti si je pak “přivezli” do Evropy, kde se postupně koncem 15. stol. poměrně hodně rozšířily. Ve Francii se z ní stala okázalá jezdecká slavnost. Středem pozornosti této slavnosti byl turnaj, při kterém se jezdci v plném trysku snažili strefit kopím do zavěšených kroužků. Tato zábavy se stala zajímavější kolem roku 1680, kdy někdo přišel na nápad přidělat na nosníky ke střednímu sloupu dřevěné koně bez nohou. Mladí šlechtici pak mohli “řídit” tyto figury otáčené koňmi, muly nebo obsluhou a snažit se zasáhnout malé kroužky zavěšené po vnějším obvodu. Brzy nato místní výrobci začali vyrábět další takováto poměrně jednoduchá zařízení, protože se ukázalo, že o jízdu na nich mají zájem i ostatní. A tak se tento primitivní kolotoč během následujících dvou století rozšířil i do ostatních částí Evropy a i do Ameriky.

Navzdory velké popularitě, byl další vývoj kolotoče omezen relativně primitivním zdrojem pohonu. Byl to stále kůň, mul nebo člověk. To vše se změnilo, když roku 1870, když anglický výrobce Frederick Savage našel způsob, jak překonat své součastníky: k pohonu kolotoče použil parní stroj! To umožnilo dynamičtější pohyb kolotoče a přidat další novinky. Postupně se objevovali další výrobci kolotočů i ve Francii, Německu a jinde. Velké rozšíření nastalo v prvních dvou desetiletích 20. stol. Toto století začalo přinášet nové modifikace i nové druhy pohonu, včetně elektrického. Přesto u nás ještě cca do roku 1939 existovaly kolotoče s koníčky i řetízkové kolotoče poháněné lidskou silou. Mělo to svoji výhodu: kluci, kteří točili se pak mohli svést zdarma.

(Převzato z http://info.hartwick.edu/pinelake/history/)