| Jablko |
Už od pradávných dob byl život lidé velice závislý na ovoci. Vedle mléka a medu bylo ovoce jedinou přírodní pochoutkou.
Přibližně 8 000 let př. n. l. nomádské kočovné společnosti objevily zemědělství a začaly se usazovat na vhodných místech u Nilu, Eufratu, Tigridu, Indu a Žluté řeky. Díky obchodu a vojenským výpravám mezi nimi se rozšířily kulturní jabloně ze své domoviny v Zakavkazí, Íránu a západního Turkestánu do Malé Asie a dále do Řecka, Itálie a zbytku Evropy. Dokládají to četné nálezy: zbytky jablek mezi vykopávkami v Jerichu z doby 6 500 let př. n. l., sušené jablečné plátky nalezené v hrobce královny Pu-Abi v Uru v jižním Íránu i tabulka nalezená v Mezopotámii zaznamenávající prodej jabloňového sadu.
Také Homérův Odysseus (800 př. n. l.) se zmiňuje o ovocném sadu s 10 jabloněmi. V roce 401 př. n. l. řecký historik a esejista Xenofanes je tak nadšen obezděnými perskými ovocnými sady, že jeden takový zakládá na svém pozemku v Řecku. Také zavádí do řečtiny nové slovo z perského pairidaeza (tj. obezděný sad), které přešlo do latiny jako paradisus - ráj.
Římský básník Horatius (cca 100 př. n. l.) poznamenává, že Itálie je jednou velkou ovocnou zahradou a že správný oběd začíná vejci a končí jablky. Římané “adoptovali” jablka a zkušenosti Řeků a Peršanů. Pokračovali v péči o ně a zasloužili se o jejich rozšíření po celé své říši zahrnující nejen kontinentální Evropu ale také Britské ostrovy. Plinius Starší (1. stol. n. l.) ve své “Přírodní historii” vypočítává 20 odrůd jablek.
Lidé také objevují příznivé a léčivé účinky jablek. Známí Řekové Galén (cca 200 n. l.) a později Hippokratés doporučují sladká jablka k podpoře zažívání. Později (cca 1 100) doporučuje lékařská škola v Salernu jablka při nemoci střev, plic a nervového systému. Nesporný přínos jable
k pro lidské zdraví vyjádřil v roce 1904 J. T. Stinson svým heslem An apple a day keeps the doctor away – “Jedno jablko denně místo doktora”.Výraznou chuť jablek způsobuje směs kyselin - jablečné, citronové, octové a mnoha dalších. Jablka nemají příliš vitamínu C. Přesto jsou pro lidský organismus velmi zdravá díky obsahu dalších látek např. pektinů. Pektiny mají velký význam, neboť jsou schopny vázat sloučeniny olova a jiných těžkých kovů. Brzdí množení škodlivých mikroorganismů ve střevech, upravují tr
ávení, podporují vylučování cholesterolu z těla. Léčivý účinek jablek při zánětu tlustého střeva je dán nejenom obsahem pektinů ale i dalších látek. Fenolové sloučeniny upevňují stěny cév, snižují jejich křehkost, podporují osvojování vitamínu C. Jablka jsou bohatá na soli draslíku a na tanin. Působí močopudně a brzdí tvorbu kyseliny močové. Jablka mají celkový posilující účinek. Léčivý účinek mají nejen syrová, ale i zpracovaná jablka.
