Housle jsou strunný smyčcový hudební nástroj s rozsahem asi 3 oktávy (g – g⁴). Zvuk vzniká chvěním (vibrací) strun a je umocňován ozvučnou skříňkou (korpus). Předchůdce nástroje tohoto typu byl vyvinut v Orientu a v Turecku. Někdy v 15. a 16. století byl přizpůsoben evropskému vkusu a prostřednictvím Itálie představen Iránu a Střednímu východu. Housle, na které hrajeme dnes, vznikly postupným vývojem ze středověkých fidul užívaných v Evropě asi v 9.–16. stol. přes liru da braccio.

Fidula

Středisky výroby houslí v 16. století byly v Itálii Cremona, Brescia a Benátky. Otcem houslí bývá označován Andrea Amati. On, oba jeho synové i vnuk Nicolas jsou pokládáni za mimořádně nadané a zručné řemeslníky. Byli to oni, kteří provedli na houslích největší změny. Dali jim nejen ušlechtilý tvar, ale také zvýraznili jejich zvuk: zploštili klenuté dno a víko, zvýšili napnutí strun a zdokonalili houslový lak.

Vrchol houslařství dosáhl Stradivari, žák Nikolase Amatiho. Stradivariho jméno se stalo synonymem tohoto nástroje.

Antonio Stradivari staví v italské Cremoně své světoznámé housle
(převzato z www.danshep.net/index.asp)

Tento vrchol vývoje houslí v Itálii skončila koncem 18. století. Příčina byla v ekonomických a politických problémech země. Přestože se od té doby vyrábějí housle na celém světě, žádní z nich ještě nedosáhly zvuku oněch originálních nástrojů.

Stradivárky z roku 1736
(převzato z  www.yale.edu/musicalinstruments/ stradivari.html)