Film 3. Barevný film

První pokusy s barevným filmem spadají do konce 19. století a jsou odvozeny z pokusů s barevnou fotografií. Praktické použití barevných systémů však naráželo na těžko schůdné technické problémy a proto se hledala náhradní řešení. Na počátku to bylo ruční kolorování, kdy každé políčko černobílého filmu bylo zvlášť vybarvováno. Tato náročná práce se postupem doby částečně usnadnila použitím jednoduchých šablon.

Další zjednodušení přinesly chemické úpravy, kdy se černobílý pozitivní film namáčel do různých roztoků, které jej určitým způsobem zabarvily. Tzv. virážováním se zbarvovaly světlé plochy, zatímco tónováním plochy tmavé. Tento způsob dosáhl největšího uplatnění kolem 1. světové války. Přitom se dodržovala konvenční symbolika barev: sytě červená znamenala žárlivost nebo oheň, zelená krajinu, žlutá symbolizovala vedro, sucho nebo neupřímnost, modrá noc či tmu. Zvuk však tento způsob ukončil, neboť barvy narušovaly zvukovou stopu.

knma.gif (28893 bytes)
(převzato z www.ray3dzone.com/plychm2.html)

Začaly se tedy používat procesy, při kterých se před objektiv kamery vkládaly různé barevné filtry. První komerčně úspěšný proces přirozeného zbarvení byl dvoubarevný Kinemacolor. Jeho autorem byl George Albert Smith. První barevný snímek natočil Smith tímto způsobem před svým domem v Southwicku v roce 1906 a první hraný film v roce 1910. Kinemacolor byl proces, při kterém se natáčelo i promítalo přes červený a zelený filtr. Bylo to nákladné, neboť musela být speciální kamera i projektor a nedaly se točit scény v interiéru (což svým způsobem filmu prospělo). Film jako takový byl černobílý a natáčel se i promítal dvojnásobnou rychlostí střídavě přes oba filtry. Projekcí černobílého filmu přes barevné filtry vznikl barevný obraz. V roce 1917 vymýšlí Herbert T. Kalmus nový proces, zvaný Technicolor, při němž byla jednotlivá políčka barvena na červeno a zeleno a pak montována do jediného pásu. Téhož roku vznikl i první film. Kvalita však nebyla valná, a tak Kalmus vymyslel tříbarevný Technicolor. První film byl tímto systémem natočen v roce 1932. Byl to Disneyův kreslený film Flowers and Tears, první hraný film byl tímto způsobem natočen o 3 roky později.

Barva se na rozdíl od zvuku nerozšířila tak rychle jako zvuk. Tento způsob však vyžadoval jednak třikrát více filmového materiálu a navíc speciální kameru.

A tak se hledala nová podoba Technicoloru. Ta vznikla na počátku 40. let 20. století a spojila 3 barevné pásy do jediného a umožnila i použití běžných kamer. Technicolor měl téměř monopolní postavení do roku 1952, kdy měl premiéru kanadský film Royal Journey, natočený novým systémem Eastman Color firmy Kodak. Během 3 let byl Technicolor odsunut na druhé místo. Eastman Color se nyní používá téměř pro všechny filmy. Tento materiál používají i ostatní procesy.

Přes tyto úspěchy se barva nestala - na rozdíl od zvukového filmu - okamžitým "hitem". Černobílé filmy se v mnoha zemích točily přibližně do 70. let 20. století. Nebylo to jen z důvodů technických, ale ku podivu i výrazových, neboť černobílý film mnohdy lépe vyjadřoval požadovanou atmosféru.

Samostatnou kapitolou je tzv. dodatečná kolorizace černobílých filmů, která se poprvé objevila v roce 1985. Mnozí herci i režiséři zcela oprávněně protestovali, neboť tyto filmy nebyly zamýšleny jako barevné a barva jako výrazový prostředek posune film jiným směrem. Bohužel tyto protesty nebyly vyslyšeny, neboť všemocný byznys nezná překážek.

 dale.gif (1388 bytes)