Alexander Bain
| Fax |
Název fax pochází ze slova "faksimile", které je z latiny a znamená "věrná kopie". Faxovací přístroj "přečte" text nebo obrázek z papíru a pošle telefonní linkou na jiný fax, zprávu přijme a vytiskne kopii.
Přenášení obrázků pomocí telefonní linky se stalo běžní až na konci 80. let, ale první pokusy o přenášení obrazu tímto způsobem spadají do 19. století.
Alexander Bain
První, kdo se prokazatelně a s úspěchem pokusil o telegrafický přenos obrazu, byl Alexander Bain a do dějin obrazové telegrafie se jako "datum narození" zapsal letopočet 1842.
Tento skotský hodinář, přistoupil k řešení problému elektrického přenosu obrazů velmi odpovědně a vědecky. Stanovil přesné, dodnes platné zásady:
- má-li být obraz elektrickou cestou přenesen, je ho třeba nejprve rozložit na body s různou světelnou hodnotou
- světelnou hodnotu jednotlivých bodů je třeba před přenosem převést na hodnotu elektrickou a po přenosu naopak
- rozkládání obrazu musí s jeho opětovným skládáním probíhat přesně současně a souhlasně
Bain tehdy podle svého patentu z 27. května 1843 použil tzv. elektrokontaktní snímání a elektrochemickou reprodukci. Telegrafované slovo se sestavilo z kovových písmen a ta se spojila s jedním pólem baterie, jejíž druhý pól byl uzemněn. V přijímači se na kovovou uzemněnou desku položil papír, napuštěný elektrochemickým inkoustem - bezbarvým roztokem vhodné soli, ze které se při elektrochemickém rozkladu vylučovala barevná složka. Po písmenech ve vysílači a papíře v přijímači přejížděly souhlasně hřebeny 5 kartáčků, propojených navzájem pětižilovým vedením. Když procházel proud, papír se zbarvoval až se na něm objevila kopie originálu složená z 5 řádků.
Bain svůj přístroj několikrát změnil, až posléze obrazec, nakreslený nevodivou barvou na vodivé podložce, snímala jehla, připevněná ke kyvadlu. Během každého kyvu "ohmatala" řáde a zkoušela vodivost a podle toho se vysílal impuls po vedení. Po každém kyvu se destička s obrazem posunula o 1 řádek a vše se opakovalo, dokud nebyl přenesen celý obraz. Podobně tomu bylo i u přijímače. Zařízení pracovalo dobře a již roku 1848 byly přenášeny zdařilé obrázky mezi New Yorkem a Bostonem.
Caselliho pantelegraf
Podobně měl zařízen svůj pantelegraf - jak se tehdy těmto přístrojům říkalo - i florentský abbé Giovanni Caselli. Podle patentu z listopadu 1855 byl originál nepohyblivý a snímala ho jehla, která se pohybovala po kyvadle pomocí šroubového vřetena. Caselliho telegraf byl v roce 1861 vyzkoušen mezi Paříží a Amiensem a pak se používal na několika linkách ve Francii (např. Paříž – Marseilles) a v Rusku.
Obraz přenesený Caselliho pantelegrafem
Hlavní nevýhodou tohoto typu pantelegrafu byla jeho pomalost. To do určité míry odstranil Belgičan Henri Carbonnelle, který v roce 1909 sestrojil přístroj s pevnými jehlami, ale otáčejícími se a posouvajícími se válci.
V roce 1934 agentura Associated Press představila poprvé systém pro přenášení “fotografií po drátu”, takže zpravodajové mohli posílat své fotografie přímo do agentury. O 30 let později, v roce 1964, Xerox Corporation představila tzv. LDX (Long Distance Xerography) systém.
Po mnoho let byly faxy velké, drahé a “neohrabané”. V roce 1966 představil Xerox svůj Magnafax Telecopier, menší a lehčí fax, snadno použivatelný a připojitelný do kterékoliv telefonní linky. Přenos dopisu tímto faxem trval 6 minut. Bylo to sice ještě dlouho, ale hlavní technický krok byl učiněn.
Koncem 70. let japonské společnosti vstoupily na trh s novou generací rychlých a malých faxů. Faxy se tak staly poměrně levně dostupné a tak i velmi rozšířené.
(převzato z www.marinea.fi)
