První bezdrátové dálkové ovládání "Flashmatic" od Zenith Electronics Corporation
(převzato z http://www.zenith.com/about_remote.html)
| Dálkové ovládání |
Prvním oborem, kde bylo použito dálkové ovládání, bylo – jak jinak v tomto světě – vojenství. Byly to radiem řízené motorové lodě, které vyvinuli Němci k ničení nepřátelského námořnictva během I. světové války. Během II. světové války k tomu přibyly dálk
ové řízené bomby a jiné zbraně.Prvním mírovým použitím bylo dálkové otvírání garážových vrat, které se objevilo v USA koncem 40. let 20. století.
V 50. letech se pak objevilo první dálkové ovládání televizních přijímačů. Pod pojmem “dálkové ovládání” si ale v tomto případě nemůžeme představovat totéž, co pod tímto pojmem známe dnes. Tehdejší dálkové ovládání bylo stejně dálkové jako “dálkové ovládání” dětských autíček, která byly spojena vzájemně bowdenem. Také z televizních přijímačů byla vyvedena “pupeč
ní šňůra” a všechny příkazy se přenášely kabelem, včetně řízené motorku pro ladění stanic.Toto ovládání bylo celkem nepohodlné a o kabel se často zakopávalo, což mnohdy nezůstalo bez následků. Skutečné bezdrátové dálkové ovládání se objevilo až v roce 1955
. Jeho autorem byl Eugene Polley a bylo založeno na 4 fotobuňkách ve 4 rozích televizního přijímače. Ale tento způsob se neukázal jako spolehlivý: televizní přijímač ovládalo i slunce, když se dostalo do pokoje.
První bezdrátové dálkové ovládání "Flashmatic" od Zenith
Electronics Corporation
(převzato z http://www.zenith.com/about_remote.html)
Nicméně tato koncepce ovládání televizního přijímače se líbila a tak se hledal dokonalejší způsob. Tehdy mnoho možností nebylo. Nejjednodušší se zdálo použití radiových vln. Ale ouha! Radiové vlny procházejí zdí a tak délkové ovládání “ovládalo” i sousedův přijímač.
Což takhle použít zvuk? Konstruktéři se však domnívali, že by zvukové signály působily rušivě a navíc nebylo jednoduché najít takovou frekvenci, která se v domácnosti nevyskytuje a ani nevychází z televizního přijímače.
Od zvuku už nebylo daleko k ultrazvuku, tj.zvuku o frekvenci vyšší než můžeme slyšet. A tak byl Dr.
Robert Adler pověřen vedením týmu techniků pro nalezení způsobu použití ultrazvuku v domácnosti, jako nového kroku k dálkovému ovládání.Toto ovládání bylo čistě mechanické, nepoužívalo žádné baterie. Bylo tvořeno 4 hliníkovými tyčemi o různé délce (ladění nahoru a dolů, vypínání zvuku a přístroje) a pružinovým mechanizmem s “kladívkem”. První přístroje tohoto typu se objevily koncem roku 1956.
Přestože toto zařízení zdražilo televizní přijímače asi o 30% (ultrazvukový přijímač v televizním přijímači měl navíc 6 elektronek), byl to technický úspěch a v pozdějších letech byl přebíráno ostatními výrobci.
V 60. letech se objevily tranzistory a neodolalo jim ani dálkové ovládání. To bylo modifikováno, zvuk by vytvářen elektronicky, dálkové ovládání bylo napájeno bateriemi. Tento způsob se udržel až do začátku 80. let. Za tu dobu se prodalo 9 milionů kusů.
To už se objevil nový hit, infračervená dioda. Tyto diody jsou schopny emitovat a přijímat světelný paprsek o nízké frekvenci, který je pro lidské oko neviditelný.
Dálkové ovládání založené na tomto principu se používá dosud. Má mnoho výhod a používá se dodnes. Ovládání mohou mít i 50 tlačítek Postupně se ovládání začala používat i u jiných přístrojů: u videí, věží, satelitů, kamer, fotoaparátů, k ovládání dveří atd. Existují i univerzální dálková ovládání a dokonce taková, která jsou součástí náramkových hodinek. Až se někdy zdá, že název toho prvního – “líné kosti” – už nemohl být výstižnější.
