Zmínky o zvětšovacích sklech pocházejí nejméně z roku 1298. Když Italové objevili nové způsoby výroby skla na konci 16. století, je možné, že věděli i o efektech, které vytváří kombinace čoček. Ale teprve v roce 1608, když se holandský výrobce čoček Hans Lippershey podíval dvěma čočkami, které držel za sebou, na věž kostela a zjistil, že si ji tak přiblížil a zvětšil, nelenil a nechal si patentovat vynález, "kterým všechny věci ve velké vzdálenosti mohou být viděny jakoby byly docela nedaleko". Dalekohled podle tohoto vynálezu tvořila vypouklá a vydutá čočka v trubce, zvetšení bylo 3 - 4 x. Zprávy o novém vynálezu se rychle šířily Evropou a už následující rok se objevují ve Francii a v Itálii.

Galileo Galilei a jeho dalekohled, kterým pozoroval Měsíc a objevil jupiterovy měsíce
(obr. dalekohledu převzat z http://es.rice.edu/ES/humsoc/Galileo/Things/telescope.html)

Ale až italský astronom a matematik Galileo Galilei se zasloužil o to, že se dalekohled stal známý. Své konstrukce dalekohledů postupně zlepšoval až ke konci rolu 1609 pro vlastní astronomické bádání vyrobil dalekohled zvětšující 20 x! Díky tomu byl první, kdo objevil, že Jupiter má vlastní oběžnice a že Slunce není jen žlutý kotouč, ale že jsou na něm tajuplné skvrny. Obraz však nebyl příliš kvalitní a další zvětšení už nemělo praktický význam.

Johannes Kepler
(převzato ze stránky http://es.rice.edu/ES/humsoc/Galileo/People/kepler.html)

A tak Johannes Kepler pak navrhl dalekohled s dvěma konvexními čočkami a Christopher Scheiner ho v roce 1611 podle jeho nákresu zkonstruoval. Tato konstrukce dalekohledu poskytovala obraz sice převrácený ale ostřejší. Kepler jím chtěl pozorovat právě ty tajemné sluneční skvrny. Na rozdíl od Galilea, který oslepl, používal už tmavé sklo. Dalekohledy této konstrukce se postupně zlepšovaly a nabývaly neobvyklých rozměrů: tak zatímco dalekohled Galileovy konstrukce byl dlouhý 1,5 - 2 m, Johannes Hevelius postavil koncem 70. let 17. století dalekohled dlouhý 42 m!

Heveliův 42 m dlouhý dalekohled
(převzato ze stránky http://es.rice.edu/ES/humsoc/Galileo/Things/telescope.html)

Další zlom nastal v roce 1672, kdy Angličan Isaac Newton experimentoval s prizmatem, tj. skleněným trojbokým hranolem a objevil, že dokáže rozložit světlo na jednotlivé barvy spektra, z nich se skládá bílé světlo. Newton tak došel k poznání, že vady dalekohledů způsobuje sklo, které špatné rozkládá barvy. Proto nahradil jednu z čoček zrcadlem, a tak položil základy ke konstrukci všech pozdějších zrcadlových dalekohledů užívaných pro astronomické bádání.