Nejedná se o žádné čáry a kouzla, je to jen nápad. Do
spodního dílu krabičky zalepíme dvě pravoúhle orientované
přepážky z balsy 2 mm, do kterých provrtáme otvory o
průměru 3 mm. Lineární serva vmáčkneme do otvorů pákami
a z druhé strany přepážek je zajistíme např. prostrčenými
špendlíky, které zaštípneme a zalepíme. Model nemá
zjevné pohyblivé části, je řízen změnou těžiště a to
pohybem krabičky serva ( 2 - 3 mm na každou stranu ).
Na spodní stranu krabičky přistehujeme vteřinovým
lepidlem ocelový drát o průměru 0,8 mm, na jehož konec
přilepíme jakousi směrovku vystřihnutou např. z rovné
části vaničky od tvarohu. Celé to pak vyvážíme zdroji
a příjmačem tak, aby při kniplech v neutrálu bylo
těžiště přesně uprostřed krabičky. Při této operaci
nám pomůže přiklopené horní víčko, do jehož středu
vyvrtáme otvor o průměru asi 0,5 mm, otvorem protáhneme
nit, za kterou model při vyvažování někam zavěsíme.
Anténu přijímače vyvedeme otvorem vyvrtaným ve středu
spodního dílu krabičky a protože si model nebudeme
pouštět příliš od těla, můžeme ji zkrátit asi na 15 cm
a necháme ji volně viset. Otvor v "trupu" vyložíme
gumovou průchodkou např. od serva, zamezíme tím
prodření antény za provozu.
Nejsložitější prací je asi instalace motoru. Pro
vyloučení reakčního momentu rotoru je motorová skupina
řešena jako rotační. Motor je na horní stranu víčka
připevněn otočně, takže absorbuje reakční moment tím,
že se sám otáčí v protisměru.
Otočné motorové lože jsem
zhotovil ze dvou servokotoučů stažených šroubem M2 x
12 přes dvě ložiska SKF o vnitřním průměru 2 mm. Systém
uložení je patrný z fotografie. Rotor zhotovíme z
upravené vystřelovací vrtulky, která má průměr asi jako námi použitá krabička od krému a prodává se běžně v hračkářství. Je-li to možné, koupíme nejlépe vrtulku s ochrannou kruhovou obroučkou - Safety first !!! Z důvodů dosažení co nejmenší hmotnosti se jako zdroj osvědčily tři baterie LR 44 do digitálních hodinek, běžně dostupné a relativně levné. Při troše improvizace se nám jistě podaří zhotovit miniaturní držák pro pohodlnou výměnu, trpělivější mohou pomocí pájky opatrně vyrobit jakýsi micro accupack. Se zmíněnými bateriemi pracuje letová část až 20 minut.
Model je neuvěřitelně stabilní. Při správně seřízeném
motoru dokonale visí bez zásahu do řízení a mírně
stoupá, s ubývajícím palivem se rychlost stoupání
mírně zvyšuje.
Nakloněním modelu vpřed jej uvedeme do
mírného stoupavého dopředného letu a dále se chováme
jako bychom létali s malým, pomalým a stabilním modelem,
řízeným křidélky a výškovkou, navíc ovládajícím "visení".
Cca po dvouminutovém motorovém letu se model vrací k
zemi autorotací, doporučuji však raději louku než beton.
Motor sice vyžaduje 40 - 50 % nitromethanu v palivu,
ale je nutné si uvědomit, že s půllitrem si vystačíme celé léto. Jeden let totiž obnáší asi 2 cm3 byť i toho nejdražšího paliva, takže na zmíněný půllitr můžeme teoreticky uskutečnit neuvěřitelných 250 letů !
Prototyp tohoto velmi zvláštního modelu je spolu se
svým autorem již zapsán v Guinesově knize rekordů jako
doposud nejmenší RC model vrtulníku se spalovacím
motorem. Pokud je mi známo, nikdo to ještě nezkusil s
CO2 a CETO micro.Model Hobby 12/1997 - zkráceno
(redakce QM)