Další ze zkoušek tvrdosti je zkouška podle Vickerse vypracovaná v Anglii. Podobně jako zkouška podle Rockwella má diamantové tělísko. To je však ve tvaru čtyřbokého jehlanu. Vtisk zhotovený takovýmto jehlanem má čtvercový tvar. Mírou tvrdosti jsou zde délky úhlopříček.

Konstrukcí takovýchto tvrdoměrů je více. Na fotografii je přenosná konstrukce navržená a zhotovená v dnes již (po "úspěšné" privatizaci) neexistující POLDI KLadno. Měřený předmět se položí na stolek měřidla. To má 2 hlavní části. Vlevo je objektiv, kterým se najde vhodné místo na součásti. Pak se na doraz pootočí horní částí přístroje vlevo a tím je připraven k měření. To se provede stlačením páky na pravé straně dolů, opět na doraz. Pružina vyvine potřebnou sílu. Pak se páka zdvihne nahoru a horní část přístroje se pootočí opět do pravé polohy. V okuláru přístroje pak vidíme provedený vtisk.

Obraz vtisku v okuláru si vhodně natočíme ovládacími prvky tak, abychom mohli změřit délku úhlopříčky. Tu změříme podle rysek v okuláru a podle stupnice na ovládacím prvku. Pomocí přiložených tabulek potom zjistíme tvrdost materiálu.

Výhodou této zkoušky jsou ještě menší vpichy než u Rockwella. Tuto zkoušku můžeme také použít v širším rozsahu tvrdostí.