Často se setkáváme s tím, že potřebujeme něco zvážit nebo odvážit určité množství. Známe to z obchodu, když kupujeme nebalené zboží, z pošty, když posíláme doporučený dopis nebo balík atd. Ale zná to každá hospodyňka, když vaří nebo zavařuje. Váha je vlastně první měřidlo, s kterým se v životě setkáváme - a to hned po narození.

K podobným měřením potřebujeme váhy. Ty jsou různého druhu a provedení. V obchodě jsme se donedávna setkávali výhradně s váhou, která je na obrázku, dnes už je nahrazována modernější digitální. Zboží se na tuto váhu klade na pravou misku a ručička ukazuje přímo hmotnost (než to ortodoxní fyzici změnili, ukazovala váhu, jako ve všech ostatních zemích). Takto můžeme vážit do hmotnosti 1 kg. Těžší zboží vyvažujeme závažím na levé misce, a to vždy po 1 kg (např., když je hmotnost zboží 3,6 kg, dáme vlevo tříkilogramové závaží). Na některých vahách bývala na druhé straně váhy také ručička a množství stupnic přímo v korunách, takže se vybrala příslušná cena za 1 kilogram a cena se hned odečetla, nemuselo se nic počítat.

Hospodyňky mají v kuchyni jednodušší váhy. Nejsou tak přesné, ale na vaření to stačí. Nejvýhodnější jsou ty závěsné (na fotografii), které nezabíraní místo na pracovním stole. Mají jen jednu misku, obvykle sklopnou (aby nezabírala místo), na kterou se kladou potraviny. Uvnitř váhy se otáčí kotouč se stupnicí a to tak, že v okénku se proti rysce objeví příslušná hodnota.

Váha na obrázku vpravo je už historická. Je to tzv. decimálka, správně decimální váha. Decimální proto, že hmotnost váženého předmětu je desetkrát větší než hodnota závaží na misce, jinými slovy mezi hmotností závaží a váženého předmětu je poměr 1:10. Na této váze se složitým pákovým převodem se vážilo tak, že zboží (třeba i pytel mouky) se dalo na plošinu na pravé straně (pytel se mohl i opřít) a závaží s pokládalo na misku na straně levé. Páka uprostřed při tom byla ve svislé poloze (jako na fotografii), váha byla tzv. zaaretována, aby se neponičila nárazy při ukládání zboží. Pak se páka otočila o 90° a sledovaly se protilehlé jazýčky. Pokud byly proti sobě, bylo zboží správně vyváženo. Jinak se muselo závaží přidat nebo ubrat, dokud nebyly jazýčky proti sobě.

Váhy na obrázku jsou klasické laboratorní váhy, které asi každý zná ze školy, z hodin chemie. Jsou dvouramenné, na jednu misku se pokládá vážený předmět, na druhou závaží. A to tak dlouho, až ručička uprostřed je na nule. Pro přesné vážení se váha musí seřídit šrouby na kterých stojí, aby byla vodorovně. K tomu slouží malá olovnice vpravo. Vzhledem k tomu, že i tyto váhy při vážení musejí překonávat určité tření (při kývání ramen), vnáší se tím do vážení určitá nepřesnost. Pokud ji chceme odstranit, využijeme znalostí z fyziky, protože víme, že za pohybu je tření menší než za klidu (to zná každý automobilista i cyklista). Pak se nečeká, až se ručička ustálí, ale poznamenáváme si hodnoty na stupničce během po sobě následujících 4 kyvů a z nich pak počítáme hodnotu, kterou připočítáme k celkové hodnotě závaží.

Menší hodnoty závaží jsou v soupravách jako na obrázku vpravo, ty větší (obvykle od 0,5 kg včetně) jsou samostatná. soupravě vlevo je nejmenší závaží 1 g, v té pravé menší než 1 mg.