Často potřebujeme změřit teplotu. V běžném životě to může být teplota v místnosti, venku, teplota motoru v automobilu nebo teplota při zavařování ovoce. V továrně je zase potřeba měřit teplotu při různých výrobních procesech. Může to být teplota při sušení, lakování, tavení kovů a slitin, tepelném zpracováné atd.

Nejčastěji se teplota měří teploměry. Ty jsou založeny na několika principech. Ty nejběžnější pracují na principu roztažnosti látek při zvyšování teploty. Jsou to teploměry dilatační, kde je tenká trubička (kapilára) ve které bývá líh nebo rtuť. Změnou teploty se mění objem líhu nebo rtuti a tato změna se projevuje změnou délky této kapaliny v trubičce. Na fotografii jsou příklady takovýchto teploměrů. Zajímavý je ten zcela v pravo. Vidíme, že je dvojitý, má i 2 stupnice. Tento teploměr je zajímavý v tom, že měří minima a maxima teplot. Tyto špičkové hodnoty ukatuje tenká kovová tyčinka v kapiláře, kterou kapalina vytlačí do krajní hodnoty. Pokud chceme meřit dalčí špičkové hodnoty, musíme magnetem tyčinky stáhnout ke kapalině.

Na tomto obrázku vidíme tzv. kontaktní teploměry. Ta kromě toho, že ukazují teplotu, jsou vybaveny spínacími kontakty a mohou tak podle nastavené teploty - pokud je dosažena - zapnout různé přístroje nebo zařízení (např. žárovku, ventilátor nebo topení).

Na této fotografii vidíme tzv. termoelektrické články. Ty jsou základem teploměrů na jiném principu. Termoelektrický článek je vytvořen spojením 2 kovů o různých elektrických vlastnostech. Tím ve spoji vzniká elektrický proud úměrný výši teploty. Ten proud potom můžeme měřit běžným přístrojem, nejlépa však takovým, kde je velikost elektrického proudu rovnou vyjádřena ve stupních. Tato teplotní čidla se mohou používat i pro vysoké teploty, kde už teploměry dilatační použít nelze. Podle druhu termočlánku lze měřit teploty i vyšší než 1 000°C.

Všechna měřidla na předchozích fotografiích měla tzv. analogový výstup, tzn. že měla běžné stupnice, kde se naměřená hodnota nachala odečíst. Dnes se teploměry často vybavují tzv. displejem, kde naměřené hodnoty lze číst přímo.

Na této fotografii je příklad, jak se dá teplota měřit - přesněji odhadnout - bez teploměru. Tyčinky na obrázku asi připomínají křídy. Křídy to jsou skutečně, ale speciální, tzv. termokřídy. Teplota se jimi měří tak, že na povrch měřeného předmětu se křídou udělá čára a při dosažení teploty vyznačené na obalu křídy, se čára rozteče (pokud už při psaní má předmět tuto teplotu nebo vyšší, rozteče se hned).

Na poslední fotografii je teploměr, který známe všichni. Většinou to byl první teploměr, s kterým jsme se setkali. Bohužel vždy, když nám - nebo našim blízkým - nebylo dobře. Je to lékařský teploměr pro měření teploty těla. Je to ve své podstatě běžný teploměr jako na první fotografii, ale je upraven tak, aby naměřená hodnota na něm trvale zůstala. Víme, že normální teploměr ukazuje okamžitou teplotu. Takový teploměr pro měření naší teploty použít nemůžeme, protože než bychom jej vyjmuli a hodnotu přečetli, už by byla nižší. Proto tento teploměr změřenou hodnotu "drží" dokud jej "nesklepneme".