Chceme-li se přesvědčit o mechanických vlastnostech nějakého materiálu, pak nejúplnější informace nám poskytne tzv. zkouška v tahu. Získáme tím hodnotu meze pevnosti v tahu (zkráceně pevnost), která je jedním z nejdůležitějších údajů pro konstruktéra při navrhování součástí výrobku. Ale touto zkouškou získáme i další hodnoty vlastností materiálu. Jednou z těch nejdůležitějších je tzv. mez pružnosti v tahu. To je totiž takové namáhání tyče, při kterém, kdyby se zkouška přerušila, by se tyč - která se namáháním prodlužuje - zase vrátila do své délky. To znamená, že tyč není namáháním nijak porušena. Jinými slovy, to je to maximální praktické namáhání, které u daného materiálu ještě můžeme použít (v praxi používáme pro jistotu pochopitelně menší o tzv. bezpečnost). Pokud zkouška pokračuje dále, namáhání se zvyšuje a i když tyč ještě nepraskne, v materiálu už proběhly trvalé změny. Zkouška pak pokračuje , dokud se tyč nepřetrhne, tím dostaneme onu pevnost materiálu. Kromě uvedených vlastností se také zjišťuje např. tažnost a zúžení tyče.

Ke zkoušce potřebujeme jednak zkušební tyče a jednak zkušební stroj (tzv. trhací stroj). Zkušební tyče jsou normalizovány a je jich několik základních druhů. Tyče se zhotovují z materiálu, který chceme zkoušet. Obecně jsou zhotovovány tyče kruhového průřezu (na obr. 2. a 3. tyč), pokud chceme zkoušet plechy, pak se zhotovují tyče ploché (1. a 4.). Dále se tyče rozlišují podle konců, za které se upínají. Obvykle bývají hladké (3. tyč, to, co vypadá jako závit jsou stopy po upínacích čelistech trhacího stroje), ale někdy na koncích bývají závity (tzv. závitové tyče, 2. tyč).

Tato zkušební tyč se uloží mezi 2 podpěry ve spodní části zkušebního kyvadlového kladiva. Zkouška se provádí na trhacím stroji. Ten má čelisti (vpravo), do nichž se tyč upíná. Vlevo je vidět kruhová stupnice (nové stroje už mají digitální), dole pak papír navinutý na válečku, na který pak zapisovací zařízení nakreslí diagram průběhu zkoušky.

Na této fotografii je vidět detail ploché zkušební tyče upnuté v čelistech.

Na poslední fotografii je detail stupnice. Hodnoty na ní udávají sílu zatěžování tyče. Na fotografii jsou údaje ještě v kg, dnes se používají pro jednotku síly N. Na dané fotografii jsou stupnice 2, pro různou sílu. Je zřejmé, že naměřené hodnoty v jednotkách síly nejsou příliš vhodné, protože jsou závislé na velikosti tyče (zejména na průřezu). Proto je nutné naměřené hodnoty přepočítat na tzv. napětí, které je právě vztaženo k rozměrům tyče. Tím dostaneme údaj, který můžeme porovnávat s dalšími bez ohledu na rozměry té které zkušební tyče.