Asi víme, že vzájemně se pohybující součásti se musí mazat, aby se nezadřely a také aby se snáze pohybovaly. Mažeme je buď mazacím tukem nebo olejem. Obecně se dá říci, že tuk používáme tehdy, když je vzájemný pohyb součástí spíše pomalý nebo by olej stekl z mazané plochy. Také víme, že součásti se vzájemným pohybem - přesněji řečeno třením - zahřívají. Zahřívat se však mohou i jiným způsobem, např. od nějakého zdroje tepla. V tom případě hrozí nebezpečí, že mazací tuk se teplem rozteče a ztratí tak svoji funkci. Jak tomu předejít?

Řešení je poměrně jednoduché. Za prvé musíme znát provozní teplotu mazaného zařízení (součásti) a znát teplotu, při které daný mazací tuk zkapalní. Provozní teplotu si můžeme změřit vhodným teploměrem, vhodný údaj o mazivu získáme z katalogu nebo prospektu výrobce nebo si ho změříme sami.

Přístroj, ve kterém zjišťujeme teplotu, při které se tuk ztekutí je na vedlejší fotografii. Je to ve své podstatě teploměr s objímkou ve spodní části, kam se natlačí mazivo. To se pak zahřívá až z objímky začne kapat. Odborně říkáme, že měříme bod skápnutí.

Tady vidíme jednotlivé díly měřicího přístroje po rozebrání. Do duté objímky se natlačí měřené mazivo (bez vzduchových bublin) a pak se do ní zatlačí pístek. Tím se vytlačí přebytečné mazivo. Objímka se pak přišroubuje k teploměru.

Při měření se spodní část přístroje vloží do baňky, která tvoří vzduchovou lázeň, a na její dno se položí kousek bílého papíru. Baňku s přístrojem vložíme do olejové (vodní) lázně a vše zahříváme. Sledujeme okamžik, kdy na papír skápne první kapka maziva. V tom okamžiku si poznamenáme teplotu (teplota skápnutí). Tato teplota musí být vyšší než provozní teplota zařízení.