V mnoha případech potřebujeme znát kromě rozměrů součástí a materiálů také jejich vlastnosti. Z těch pak nejčastěji pevnost, tvrdost, houževnatost. Také potřebujeme znát jejich vhodnost ke tváření odlévání, svařování atd. Tyto všechny vlastnosti je však třeba znát dříve, než začneme z materiálu něco vyrábět. Pokud víme, jaký materiál máme, lze vlastnosti nalézt v normě. Pokud materiál neznáme a nebo chceme mít jistotu, že nám dodavatel skutečně dodal materiál s požadovanými vlastnostmi, musíme si materiál odzkoušet. Zkoušek je mnoho, provádí se většinou jen ty, které jsou nejdůležitější pro daný případ.

Poměrně jednoduché jsou zkoušky tvrdosti. Ty nám dávají informace, jak je daný materiál tvrdý. Například potřebujeme znát tvrdost soustružnického nože, ale i tvrdosti jiných řezných nástrojů a konstrukčních součástí. Metod měření tvrdosti je také více. Ta nejjednodušší spočívá v měření odrazu měrného tělíska. Je to ve své podstatě podobné, jako když měříme odraz míče od podlahy. Pokud je např. betonová, míč se odrazí hodně, pokud je na ní koberec, míč se odrazí méně.

Na tomtéž principu je založeno měření přístrojem na fotografii. Měřený vzorek se upevní na pravou stranu přístroje a "kladivo" se zdvihne a zajistí v horní poloze. Pak se toto kladivo odjistí, zhoupne se dolů, narazí na vzorek a podle jeho tvrdosti se odrazí. Čím je zkoušený materiál tvrdší, tím se "kladivo" více odrazí.

Zde vidíme detail měřicího stupnice. Na ní můžeme odečíst naměřenou hodnotu. V našem případě jsou zde stupnice 2, podle hmotnosti "kladiva".