Martin Pokorný se svou manželkou Vilmou navzdory všemu nepříznivou dobu říšskoněmeckého protektorátu úspěšně přestál a zděděný majetek i prosperující lékárnu udržel. Jeho rodina se rozrostla o dceru, jméno dostala po prababičce Helena.
Lékárny ještě do poloviny 20. století si většinu léků připravovaly samy. Lékárníci míchali prášky a plnili je do kapslí z jedlého papíru nebo do umně kroucených kornoutů, později do lepených sáčků na zásypy ran, míchali masti a plnili je do papírových kelímků. Moždíře a třecí misky byly stále v provozu, míchali a drtili byliny na vývary. Továrně vyráběné tablety a masti v tubách a skleněných kelímcích v masovém měřítku jsou záležitostí až druhé poloviny minulého století. Když nemocný přišel do lékárny si koupit lék na kašel nebo s receptem na kousku papíru od pana doktora musel si počkat nebo přijít si pro lék za hodinu či za déle, až lékárník lék připravil.

Pod dohledem lékárníků připravovali léky jejich spolupracovníci od doby Vácslava Adama jich byla dlouhá řada, všichni byli ve stejném duchu jako jejich zaměstnavatelé veřejně činní. Čeněk Hnilica v roce 1862 byl spoluzakladatelem příbramské jednoty Sokola a stal se jejím jednatelem, jeho manželka jednou z družiček sokolského praporu. V lékárnické profesi i sokolské pokračoval v Jílovém. Další byli Vácslav Landsinger, Jiří Pelnář, Götz (činoherní a operetní herec), Jaroslav a Stanislav Oppltové, Čermák, Červenka, Štverák, Dvořáček, Vurcfeld, Šimek, Jan Vlasák (syn ředitele měšťanské školy literárně činný), Mašín, Šmilauer (syn romanopisce Šmilovského), Šich, Volek, František Žid (1922 - 1934 od nástupu se stal také jednatelem sokolské jednoty) a Nitsch. Po něm v roce 1932 nastupují emancipované dámské spolupracovnice. První z nich, slečna Dostálová, se provdala za majitele obchodu, v horní části Pražské ulice "Šeflovo plátenictví výrobky podkrkonošských tkalcoven", Ing. Šefla. Po ní se vystřídaly do roku 1939: Chvojková, Pavelková, Březíková a Tylová.