Jan Ullmann pocházel z pražské významné rodiny, synové vystudovali vysoké školy a stali se význačnými členy české společnosti na konci 19. století. Jan se narodil v Praze roku 1826, magisterský diplom v krásném ozdobném provedení získal v roce 1853. Po pražských študií a lékárnické praxi, odešel do Přelouče, potom zpět do Prahy a později na Březové hory, kde získal lékárenskou koncesi v roce 1864. Lékárny si zřizovala vrchnost, později také obce a na její provozování udělovaly koncesi lékárníkům, ti pak obdrželi mnohá privilegia - výsady. V roce 1872 s radostí přijal nabídku od Vácslava Adama na koupi jeho lékárny. Příbramské zastupitelstvo schválilo přidělení lékárnické koncese Janu Ullmannovi. Oba si polepšili, neboť Vácslav Adam si za ztržené peníze koupil lékárnu s koncesí v Praze na Koňském trhu.

V bývalém zadním podruhovském domku, za vlastnictví domu U Bílého lva manžely Ullmannovými, provozoval svou oficínu první holič v Příbrami Kašpar Dvořák. Lékárna nepotřebovala velké skladové prostory a tak zadní klenutý sál Jan Ullmann pronajal Bedřichu Kozlíkovi, který v něm provozoval knihkupectví a nakladatelství. Vchod do obchodu měl ze severní strany od kostela.
Později holič Dvořák přestěhoval svojí provozovnu do poslední podlouhlé místnosti domu U Bílého lva, kde jí provozoval se synem Jaroslavem, vedle knihkupectví.

Manželům Janu a Mathildě Ullmannovým lékárna prosperovala a oni se stali mecenáši umělců, to bylo ovlivněno Janovým starším bratrem Ignácem Vojtěchem, který byl vynikajícím architektem a stavitelem, z rozpočtu jím přijatých zakázek staveb putovala značná část na jejich malířskou, štukatérskou a sochařskou výzdobu.

Ignác Vojtěch Ullmann (1822 - 1897) (slovanská biřmovací jména si přidávali čeští buditelé v 19. století) realizoval své stavby především v Praze. Byly to význačné stavby kostelů, paláců, více než polovina Národního divadla. Na přímluvu svého bratra Jana, příbramského měšťanosty, přijal svojí poslední zakázku, stavbu měšťanské spořitelny v Příbrami, dnešní čp. 108 radnice (PŘÍBRAM BAROKNÍ 32). Proto se přestěhoval z Prahy do Příbrami. Podílel se ještě na projektech nového konviktu v Jiráskových sadech, dnes domov mládeže a kostele svatého Vojtěcha na Březových Horách se svým spolupracovníkem Bedřichem Münzbergerem. V Příbrami mu zemřela manželka Teresia rozená Barvitiusová dne 25. října 1894, stal se vdovcem a přežil jí o tři roky zemřel 17. září 1897. Oba jsou pochováni v rodinné hrobce na příbramském hřbitově.

Jan Ullmann se stal přispěvatelem všech příbramských spolků a korporací. Pro všechny příbramáky byl vlídným, hodným, milým a velmi dobrým lékárníkem, který prodal správný lék i bez lékařského předpisu, což bylo pro obyvatele města levnější. Jan Ullmann byl nejen dobrý lékárník, ale i dobrý člověk, pomáhal všude kde bylo potřeba.

Manželé Ullmannovi se stali mecenáši i malíře Josefa Umlaufa, který získal velké zakázky na Svaté Hoře a výmalbu nové klenby kostela sv. Jakuba Staršího na Rynku. Pro Jana Ullmanna namaloval velký obraz na dřevo "Poslední Večeře Páně" na oltář stavěný před lékárnu. Při svátku Božího Těla, s dalšími třemi oltáři příbramáků stavěnými na Rynku podle světových stran se konala venkovní bohoslužba. Josef Umlauf namaloval také portrét pana lékárníka, který visel vedle diplomu, v kanceláři lékárny.

Kde asi oltáře a portrét dnes jsou?

V 80. létech 19. století svěřil vedení lékárny svému spolupracovníku Matěji Královci, po jeho odchodu do Staňkova, kde od tamějšího zastupitelstva obdržel koncesi provozovat jejich lékárnu, převzal vedení lékárny Jan Sazyma, který předtím pracoval v lékárně v Lišově u Českých Budějovic.

Jan Ullmann zemřel 7. května 1897, jeho manželka Mathilda rozená Wolfová * 1826, jej přežila o dva roky, zemřela 6. března 1899.
Jejich pohřby byly manifestační vděkem účastí valné většiny příbramských obyvatel i širokého okolí.