Lorenzo Fiorone byl italský kupec, který si usmyslel, že se v Příbrami usadí a pozdvihne způsob prodeje a rozšíří jej o dovozové luxusní zboží. Vybral si dům na prestižním místě u jižního hlavního vchodu na hřbitov a do kostela, dnes čp. 123. K tomu se rozhodl dům přestavět na velkoplošnou prodejnu se skladovacími prostory nad obchodem i pod ním.

Pro skladování vína a piva i potravin pro chladné uložení nechal přebudovat, rozšířit k východu pod přístavbu domu s dlouhými větracími otvory klenuté sklepy. Původní venkovní schodiště do sklepa v úrovni přízemí uzavřeno valenou klenbou, nové dubové schodiště bylo přístupné z průchozí chodby do dvora. Staré sklepy pod původním barokním domem X měly dvě čtvercové sklepní místnosti, o nestejné úrovni, jako všechny domy okolo Rynku, kvůli dosažení teplotních rozdílů. Východní mělčí sklepní místnost měla cihlovou křížovou klenbu svedenou na středový pilíř čtvercového půdorysu, pro zvýšení únosnosti. V hlubším sklepu byla vyhloubena nehluboká studna pro snížení hladiny spodní vody pod úroveň základů i pro místní spotřebu, stejně i v ostatních domech, v některých, zvláště v jižní zástavbě Rynku, byl ze studny drenážní přepad. Tato místnost měla nízkou valenou klenbu ze štípaného kamene, zřejmě dvouvrstvou, s vysokým zásypem.

Přízemí jak bylo u barokových staveb obvyklé bylo celé sklenuté, hlavní obchodní místností byl rozsáhlý sál v rohu domu osvětlen třemi možná čtyřmi okny, dvěma k severu a dvěma k západu, ve svislých osách shodných s okny ve vyšších podlažích. Vchod pro nakupující byl z jedno či dvou obloukového loubí orámován žulovým půlkruhem sklenutým portálem, se třemi klenáky, prostřední měl vytesaný reliéf s kupeckým znamením a iniciálami L F investora a majitele obchodního domu Lorenza Fiorone. Za velkým sálem byl menší sál, se stejnou východo-západní orientací a za ním dvě místnosti sloužící jako příruční sklady zboží. Po jižní straně domu po jeho celé délce byla průchozí chodba, zřejmě bývalá soutka mezi domy.

Nad polovinou domu bylo mezaninové suché skladiště do výše zaklenutí hlavního sálu zastropené trámovým záklopovým stropem.

Patro mělo byt s kuchyní, třemi pokoji a alkovnou. Reprezentační obytné patro s trámovými stropy mělo prkenný přesahový záklop připevněný do trámů po jediném kovaném hřebíku, aby byl umožněno bobtnání prken vlivem změn vlhkosti vzduchu. Spodní prkna byla hraněna, rovněž trámy a osazena do žlábků na trámech. Podhled prken byl malovaný. Záklopový strop byl zateplen železitou hlinitou mazaninou se slámovou řezankou. Proti požáru střechy byl strop zakryt podlahou z pálených čtvercových pochůzných dlaždic.

Nad patrem byla půda osvětlená nízkými okénky, jako v mezaninu a sloužila rovněž jako skladový prostor.
Střecha s vlašskou vazbou měla šindelovou krytinu s větracími vikýři. Komíny nebyly již dřevěné jílovitou hlínou vymazávané, jako u gotických domů, ale vyzděné z pálených cihel.

Ohrožovaný roh domu při vjezdu povozů z Rynku do hřbitovní uličky nechal chránit obchodník s koloniálním zbožím velkým nárožním kamenem, který byl zároveň reklamou pro jeho dovozový artikl, africké plodiny, znázorňuje hlavu Afričana jak si jí představoval kamenický sochař z dílny mistra Mathiase Bildthauera (zemřel v r. 1702). Od téhož autora bylo nejspíš i žulové ostění vstupu do domu z Rynku a vjezdová brána do dvora z uličky.

Lorenzo Fiorone jistě nabízel, kromě koření a jižního ovoce, kávová zrna, pravděpodobně je i pražil. Vídeň znala kávu od roku 1685, kdy jí ukořistila turecké armádě. Obchodní prostory v přízemí možná měly i malované klenby stropů, tak jako dřevěné stropy v obytném patře, které jsou plné jižních motivů.