Rohový dům mezi uličkou okolo hřbitovní zdi a trhovým místem stál na nejvyšším místě Rynku - trhového místa. Obestavění a tím vyznačení trhového místa bylo provedeno na příkaz majitele Příbramě biskupa Ondřeje po roce 1215. Ovšem zastavění této parcely má ještě starší letopočet, což osvědčily vykopávky prováděné při úpravách náměstí ve 40. létech 20. století. Nálezy byly zařazeny do 10. a 11. století slovanského osídlení. Našly se zde, poněkud blíže ke kostelu spodní části železářské pece zapuštěné do terénu a stopy po kovárně. Další stopy po metalurgickém zpracování s okolními polozemnicemi byly vykopány i na severní straně kostela na parcele pro výstavbu Agrobanky v roce 1993, provedené archeologickou společností Archea.

Tato původní dřevěná zástavba městečka byla zničena za bojů mezi králem a Vítkovci v roce 1289, kdy zbrojní družiny pánů Dětřicha Švihovce a Zdislava ze Šternberka v dubnu napadly biskupské panství a dílo zkázy dokončily v červnu vypleněním Příbrami s okolními vesnicemi, majetek, poddané a dobytek odvedly na hrad Orlík, obránce pozabíjely. V roce 1290, za souhlasu krále biskup Tobiáš z Bechyně nechal znovu vysadit Příbram, podle regulačního plánu města (půdorys náměstí se zachoval dodnes) a pět vsí Brod, Žežice, Konětopy, Láz a Oseč. Zvláštní listinou vydanou v roce 1291 nechal biskup kolonizovat Lazec jako součást města. Lokátorem byl vybrán Přemysl, kterému se podařilo osídlení uskutečnit, posléze se stal v Příbrami rychtářem. V novém domě na rohové parcele byla roku 1379 opět kovárna a krčma s daní 27 grošů.

Ve výsadách arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazenburku v roce 1406 se uvádí: "Kovář, bydlící veprostřed města u kostela má platit jak od starodávna platí 16 grošů na penězích, 3 sekery a 2 vozy okovati železem našim. Výmazné a podýmné má též dávati." V husitských válkách byl dům zkažen, s mnoha dalšími. V roce 1500 v domě jen částečně a provizorně opraveném (v poustce) bydlel kovář Jan Mařík. Po jeho smrti pozůstalá vdova Lída v roce 1520 dala dům k zadání (k prodeji), ale nikdo jej nechtěl ani zadarmo. Král Ludvík Jagelonský poustku pak daroval za věrné služby rytíři Zdeslavu Vojíři z Očedělic listinou z 8. října 1522 na jeho žádost a osvobozuje ho od všech platů a úroků i obecních povinností, avšak jen do zvolení pražského arcibiskupa právoplatného majitele města i panství, ten ať rozhodne o dalším osudu královského obdarování. Rytíř Zdeslav Vojíř z Očedělic si dal poustku zapsat do městských knih a vdově paní Lídě dal kapra, čímž se zúplna vyplatil. Od něj byl nově postavený dřevěný dům s hospodářským dvorem, v tomto výstavním domě sídlila do roku 1550 městská radnice.

S postupem doby dům měnil majitele. Roku 1533 jej koupil Jiří Smetiště, roku 1569 Melichar Braun, roku 1590 Benigna Sekerková, později Mandalena Karlová z Onouší, roku 1616 Levhart Bechyně z Lažan. V červenci roku 1626 vojenská soldateska ležící ve městě způsobila požár vyhořel nejen dům pána Bechyně, ale i všechny domy náměstí a Dubnovské ulice, též střecha kostela. Požár města, několikeré vyrabování, další válečné útrapy a zmenšení počtu obyvatel vedly k tomu, že se domy začaly důkladně opravovat a zdvíhat až v 60. a 70. létech. Přesto spáleniště včetně polí a luk měnilo majitele. V roce 1627 jej měl Leopold Bechyně z Lažan, roku 1650 Augustin Šturcíř, roku 1658 Jan Duchek, 1674 Maxmilián Chroust ten teprve vystavěl kamenný barokní dům. K domu bylo asi o 10 let později přistavěno podloubí do Rynku, stejně tak ke dvěma jižně stojícím domům.

Po jeho smrti roku 1695 prodán byl zadlužený dům za 600 zlatých hejtmanu panství smečenského Janu Jančarovi, jenž jej přepustil 1704 Alžbětě Heroldové, ale hned téhož roku koupil jej s nově vystavěnou sladovnou Jan Jančar za 200 zlatých zpět. Význačná změna v dějinách domu nastává v roce 1719, kdy si jej koupil Ital Lorenzo Fiorone, ten přinesl do Příbramě nový způsob prodeje ve velkém obchodě se sklady s celotýdenní prodejní dobou místo na trzích konaných na náměstí.