Dnešní ulice Hailova v barokní době neexistovala, byla zde jen uzonká soudka na hradbu, ulice Tyršova byla cesta do hradu s padacím mostem přes hradební příkop. Do města to je na Rynek vedly jen tři cesty Dušnická, Dubenská a Milínská. Mezi domy byly úzké soudky k přístupu obránců na hradby a tři soudky s brankami k vodě, k potokům, na západní straně Rynku vedle Rubášova domu, na jižní straně podél rychty a od lázně v Dušnické ulici na konci města brankou k Lušťovu. Z Dušnické ulice se chodilo k vodě bránou podle hradby k rybníku prát prádlo, plavit a napájet koně (kdysi dlážděná dnes blátivá).
Na východní straně cesty k hradu byl šlechtický dvůr sestávající z obytného stavení, stájí pro koně, kolny pro vozy, či kůlny s nahrazenou stěnou do dvora několika kůly, mezi které zacouvaly povozy, plná stěna byla orientovaná proti směru větru a deště k západu, k cestě, průjezdné stodoly a zahrady. Lze se domnívat, že za požáru města v červenci 1626 byl tento dům ochráněn, od západní fronty domů, kde požár vznikl byl oddělen soudkama a cestou k hradu, možná střechu polévali vodou z hradního příkopu.

Za třicetileté války byl dům v držení šlechtické rodiny Vamberských z Rohatce. Tovaryši jezuitského řádu z březnické koleje v něm byli od srpna 1647 ubytováni. Po půl roce 9. března 1648 od vdovy paní Kateřiny Vamberské z Rohatce, rozené Měděncové z Ratibořic, usedlost zakoupil rektor domu profesorů na Malé Straně v Praze páter Martin Santini Societe Jezus společně se zástupci jezuitské koleje březnické za 200 zlatých rýnských, cenu zaplatil rytíř Jan V. Častolar. V objektu byla zřízena filiální kolej řádová, mající za úkol obstarávat bohoslužby a správu kaple Na nebe vzetí Pany Marie na Svaté Hoře. Jezuitská kolej přečkala vpád švédské armády v témže roce.

Na oslavu uzavřeného míru potvrzující vítězství habsburského císaře ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrüku se rozhodl s jezuity uspořádat propagační akci císařské římskokatolické ideologie pro svobodné pány i reprezentace jejich poddaných, někdo musel zůstat v chalupách u dobytka, dětí a nemocných. Nejvýznačnějším místem jihovýchodního Podbrdska je křižovatka zemských stezek Příbram s nedávno získanou mariánskou svatyní Svatou Horou, pro její definování jako nového duchovního centra kraje, Čech i císařství, však již za války jí navštívili habsburští císaři s dětmi, oslavné shromáždění s poutí, tak se osvědčeně oslavovalo odpradávna i později. Shromaždiště a východisko poutě bylo určeno z bydliště nejvýznačnějšího pána a iniciátora Přibíka Jeníška z Újezda pána na Březnici.

Trasa z Březnice na Svatou Horu nebyla zvolena po Zlaté stezce, ale kratší. Pouť měla čtvrthodinové pochody s krátkými zastávkami s modlitbou, při cestě se zvláště přes vsi zpívalo, zastavení bylo 16. Na Svaté Hoře byla sloužena děkovná bohoslužba za zachování peněz, šperků a jiného movitého majetku uschovaném před švédskou armádou na pevném hradu Zvíkově. V roce 1649 nechal Přibík Jeníšek postavit na postupových cílech 16 barokních kapliček. Ty na březnickém panství byly postaveny na náklady jeho panství, ostatní na náklady katastru panství na kterých byly postaveny, na Zdaboři nákladem příbramského panství. Stavebně kapličky mají základy z lomového kamene, na kterém je podezdívka z opracovaných kamenných kvádrů, vyzdění je z dobře pálených příbramských cihel s vyklenutou hlavní římsou a stříškou z prejzů. Zbývalo přestavět barokně poutnický cíl, Svatohorskou kapli, to nastalo o deset let později.

Jezuité se zatím rozhodli pro barokní přestavbu své koleje, vnitřní i vnější, která by lépe vyhovovala jejich potřebám a impozantností zvyšovala jejich prestiž.

Vysoký barokní štít uzavírající pohled od ústí Dubenské ulice do Rynku musel jistě imponovat.