První poválečný rok 1649 přinesl do Příbrami mor, pohyb vysloužilých vojáků a žebráků jej roznášel po krajích a ne naposledy. V srpnu, září a říjnu se šířila infekční nákaza nejintensivněji, v městě a okolí na ní zemřelo několik desítek lidí i čtyři konšelé magistrátu, pohřbeni byli většinou za městem na "morovém hřbitově" za panskou loukou. Soupis zemřelých od městského písaře Samuela Šturcíře se žel nedochoval.
Řád Jesuitů se ujal obnovy shořelé příbramské školy nejpozději v létech 1649-1650.
V roce 1651 podle soupisu žilo v Příbrami s předměstími platea Milen, platea Březová Hora s okolními samotami a mlýny celkem 399 dospělých osob.
V Příbrami 72 mužů (měšťanů), 83 žen, 83 nedospělých (10 - 24 let), 85 podruhů, 4 sirotci.
Předměstí Březová Hora mělo 23 mužů (havířů), 24 žen, 16 nezletilých, 7 podruhů, 2 sirotci, 1 naddůlní, 2 důlní dozorci, 9 havířů lamačů.

Jezuité si filiálku březnické koleje v Příbrami, Vamberský dům, létech 1655 až 1660 rekonstruovali a reprezentačně přestavěli v barokním slohu, byl to první barokní štít domu ve městě.

Přestavbu rezidence svěřili jezuité staviteli, mistrům zednickým a kamenickým Italům a Němcům, vyslaným již dříve na stavby do Březnice. Příbramští zedníci se začali od nich učit baroknímu stavitelství.
Pro svojí soběstačnost si svatohorští Jezuité založili vlastní hospodářství. Odkazem získali 13. dubna roku 1663 statek Sobolovy Hatě od Vojtěcha Jana dalšího člena rodu z Mitrovic náhradou za mešní fundaci 150 zlatých rýnských a druhou fundaci 300 zlatých rýnských na věčnou lampu, na dvoře tom pojištěné. Dvůr provozovali až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. Za socialismu objekty dvora byly rekonstruovány a rozšířeny a sloužily jako strojně traktorová stanice a opravárenský závod, nyní je v objektech několik firem. Druhý hospodářský dvůr založili pro obhospodařování pozemků severovýchodně od svatohorských schodů.

Na obrázku je jezuitská rezidence barokně přestavěná a svatohorská kaple má už barokní báň, vpravo za věží kostela vykukuje Carmínův dům a vedle něho dva štítové domy, pozdější hotel U Zeleného stromu a rohový do Dubenské ulice, dnes banka, východní strany Rynku. Jižní stranu Rynku presentuje pět štítových domů, nejbližší je rychta před níž je městská studna s vahadlem, za ní je výjezd z Rynku na jih, kam směřuje jezdec, na uličce, dvou domech a rychtě stojí bývalý OV KSČ. Domy za touto řadou jsou špatně umístěné a asi skreslené z Dlouhé ulice a Rynečku dohromady, čtyři štítové domy snad i nadhodnocené, údolí potoka Lušťova je situováno až za nimi. Před kostelem tři domy jsou škola, hospoda a masné krámy, velikost hřbitova je potlačena. Západní strana Rynku jsou vypálené ruiny a nejsou representativní pro poutní místo, proto nejsou zobrazeny. Na severní straně, některý z domů je fara a za ní ruina starého Arnoštova hradu Ernestina. B. Šlajer nezakreslil oplaňkování-palisádovou hradbu ani kamenné opěrné zdi pod nimi, po válce byly hradby velmi poničené, což by nebyla okrasa a poutní místo by nemělo být ohrazené, obrázek ukazuje vstřícné místo k pobytu.
Uprostřed stojí zázračná svatohorská soška matky boží na srpku měsíce, symbolu stříbra dobývaného v Příbrami, ozářená božskou aureolou, stejně jako její svatohorská kaple.