Po porážce 8. 11. 1620 na Bílé Hoře

Po prohnané bitvě český král Fridrich Falcký uprchl s rodinou, majetkem a celým dvorem z Hradčan přes Menší Město do Starého Města na radnici. Po noční poradě bylo rozhodnuto, že ráno opustí Prahu a své sídlo přenese do slezské Vratislavi. Noc přečkala královská rodina v domě staroměstského primase Jana Kirchmajera z Rejchvic. Když 9. listopadu vozy královské kolony v doprovodu posledních spolehlivých oddílů vojska opustily město, zůstaly na Staroměstské radnici korunovační klenoty a zemská privilegia. Na noční poradě se probíralo jak má pokračovat válka a zda má být hájena Praha, Thurn a několik jedinců bylo pro obranu, ale většina byla pro vydání Prahy.

Parlamentáři bavorského kurfiřta Maxmiliána, velitele císařské armády, generálů Buquoye a Tillyho, velitele vojska ligy německých katolických knížat, vyjednávali o bezpodmínečné kapitulaci celé Prahy. Praha se poddala bez sebemenšího odporu, očekávajíc ušetření životů, majetku i žen, opakem byla skutečnost. Velitelé vydali armádě pražská města v plen, sami si uzurpující největší podíl z drancování, část pro císaře připadla zpět na armádu. Maxmilián Bavorský povolil vojákům plenění dokonce několik týdnů, sám jim šel příkladem! Vojáci používali násilí i denunciantů, aby se dostali k ukrytým cennostem. Nikdo nevyšetřoval provinění či loajalitu k Habsburkům, ani vyznání katolické či protestanské, jen se nejen domy, ale i církevní objekty drancovaly, bralo se kde bylo. Zřejmě jim rabování slíbil velitel armády bavorský kurfiřt za vítězství v bitvě a jako závdavek pro další bitvy, Praha byla nejbohatší město monarchie, po dobách rozkvětu jako sídelní město římské říše. Nesmírně zchudlé město čekaly další útrapy, stala se provinčním městem říše a lepší doby nastaly až koncem 19. století spojené s českým obrozením a po vzniku Československa. Vlády nad Prahou se ujal císařský komisař Karel z Lichtenštejna, na jeho rozkaz museli obyvatelé do 22. listopadu odevzdat do městských zbrojnic všechny zbraně. Na radnice byli dosazeni konšelé z roku 1617 a ustanoveni císařští rychtáři, jejichž úřady byly za povstání zrušeny. Šlechtičtí stavové a konšelé měst se domnívali, že za účast v odboji budou jen pokuty. Z padesáti osmi obviněných občanů z pražských měst jen osm rozpoznalo nebezpečí a uprchlo ze země.

Bělohorské porážky využili Habsburkové k potrestání nejen účastníků povstání, ale celého českého království a potlačení účasti na politickém dění měst.Už v prosinci byly vydány rozkazy o střežení předních účastníků povstání a pronásledování těch, kteří opustili Prahu. Mezi prvními byl v nepřítomnosti, odsouzen Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu císařským rozsudkem z 16. dubna 1621 "odsouzen ke ztrátě hrdla, cti i statkův, do klatby dán a jméno jeho na šibenici přibito". Nastalo zatýkání, uvěznění a vyšetřování po půl roce soud. Návrhy rozsudků upravil a potvrdil císař ve Vídni ve prospěch šlechty a neprospěch měšťanů. Z prvních odsouzených 29 Pražanů bylo 15 rozsudků smrti. Rozsudky byly vyneseny obžalovaným ve dnech 19. a 20. června 1621, odůvodnění bylo obdobné rozsudkům z roku 1547. Mimo již dříve vynesenými rozsudky bylo 28 trestů smrti, s hrůzným týráním před usmrcením a zohavováním mrtvol. Jeden delikvent zemřel ve vězení a 27 odbojářů bylo usmrceno exemplárně demonstrativně na Staroměstském Rynku (Ringu) příští den.
Datum exekuce byl pečlivě vybrán numerologicky a astronomicky, aby si jej pamatovali příští generace, může se číst zleva i zprava, to asi pro hebrejská semická písma:
21. 6. 1 6 21 kalendářní den letního slunovratu, kalendářní den začátku léta.
V této exekuci byly zlikvidovány intelektuální špičky Českého království: Rektor Pražského vysokého učení lékař Dr. Jan Jesenius z Jesenova, hudební skladatel, spisovatel a cestovatel Kryštov Harant z Polžic a Bezdružic, spisovatel Vacslav Budovec z Budova, přední osobnost kulturního a společenského života Jáchym Ondřej Šlik z Jáchymova.

Oběťmi politického masakru podle stavu byli: 3 panského stavu, 7 rytířů a 17 měšťanů (15 Pražanů,1 z Kutné Hory a 1 ze Žatce. Nejstarší odsouzenec byl rytíř Kaplíř ze Sulevic 86 letý a z propagačních důvodů jeden katolík rytíř Diviš Černín z Chudenic, stál na špatné straně, proto přišel o hlavu i o majetek. Po exekuci bylo 12 vybraných hlav odsouzenců vyvěšeno na ochozu mostecké věže, aby na desetiletí osvěžovaly ochabující paměť chodců přicházejících po mostě do města.

Zastrašovací divadlo ukrutnosti na Ringu-Rynku, dnešním Staroměstském náměstí, ústřední ploše společenského života Českého království bylo zinscenováno pro odstranění odporu k následným společenským, hospodářským a ideologickým změnám v našich zemích. Politické změny se prosazují v centru.