Stavovské povstání proti Habsburkům

Majestát římského císaře a krále z roku 1609 zaručující svobodu křesťanských vyznání pomohl také příbramské škole, neboť povolená jednota bratrská pečovala o rozvoj nižšího školství s vyučujícím českým jazykem. Také se zde uplatňovalo radikálnější luteránství, které zaměňovalo, v Čechách částečně, na Slovensku více češtinu při církevních obřadech místo latiny (předběhlo tak II. Římský koncil z roku 1968). Výuka češtiny probíhala nejspíš podle nové mluvnice češtiny, kterou napsal profesor pražské university Slovák Vavřinec Benedikti z Nedožer.

Čeština v Polsku, v Litvě a v Uhrách byla užívána jako diplomatický jazyk a částečně i ve veřejném životě.
Roku 1614 v sobotu po památce svaté panny Doroty v Českých Budějovicích dne 8. února římský císař Matyáš potvrdil a obnovil Rudolfovo privilegium i všechny předcházející udělená Příbrami, na ponížené prošení od purgkmistra a konšelův. V roce 1615 generální sněm stavů zemí České koruny v Praze přijal zákon na ochranu češtiny, která se tak měla stát jediným úředním jazykem.
Sotva se v Příbrami, po vpádu Pasovských žoldnéřů, obnovil hospodářský život obce i vypálených usedlostí přišel rok 1618. V březnu se sešel v Praze sjezd českých nekatolických stavů z něhož vzešel protestní přípis proti porušování náboženské svobody od katolické panstva. Podnětem bylo uzavření kostela v Broumově a zboření kostela v Hrobech, s nekatolickými bohoslužbami. Panovník Matyáš obvinění katolického panstva ostře odmítl a zakázal konání příštího sjezdu svolaného na květen.
Stavovský sjezd se však sešel i přes císařův zákaz 23. května. Při bouřlivém zasedání, s přípitky, bylo rozhodnuto o vyslání deputace na hrad, která vyzve k odstoupení královské místodržící. Deputaci doprovázel více než stočlenný průvod účastníků sněmu, z Malé Strany není na hrad daleko.
Životní potřeby lidí se odbývaly v jedné světnici, práce, spaní, jídlo i vyměšování, v přízemních domech se exkrementy vynášely na dvůr a nádoby vylévaly na kupu hnoje nebo do senkruvny-odpadkové jámy, z domů o více patrech se nádoby vylévaly z oken, kdo by se s tím tahal po schodech dolů a nahoru. Z toho se vytvořil rituál demonstrativního se zbavování věcí vyhazování jich z oken, ten se uplatňoval i při revolucích, při svrhování vládnoucí garnitury.

Delegace v zemské kanceláři obvinila královské místodržící katolické pány Viléma Slavatu a Jaroslava z Martinic z porušování zemských svobod a ustanovení po vzrušené výměně názorů, padl návrh na vyhození "exkrementů" z okna. Při vzniklé potyčce se přesile sněmovních pánů a rytířů podařilo oba místodržící i s písařem Filipem Fabriciem vystrčit z postranního východního okna kanceláře. Tato defenestrace byla domluvena sedmičlenou skupinou radikálních stavovských vůdců již 22. května 1618 na tajné schůzce v paláci Smiřických na Malostranském náměstí.

Stavovský sněm následně zvolil vládu třiceti direktorů v čele s Václavem Vilémem z Roupova. Vrchním velitelem stavovských,většinou žoldnéřských vojsk byl jmenován Jindřich Matyáš Thurn.

K českému stavovskému odboji šlechticů se připojilo i několik královských měst,
ještě 23. května Nové Město.

Příbramští konšele rozhodli také o připojení k povstání a provedli odvody rekrutů do stavovského vojska. Od června 1618 pozvolna začala Třicetiletá válka, která zasáhla celý Evropský kontinent.

V srpnu 1619 v Berouně ležela posádkou vojska generála Petra Arnošta z Mansfeldu, která přivedl na pomoc českým stavům kurfiřt falcký Fridrich, jenž byl 26. srpna 1619 zvolen českým králem. Došlo také k jmenování nového vrchního velitele stavovských vojsk knížete Kristiána staršího z Anhalta. Druhého dne 27. srpna cestovali kníže Anhalt a Peter Arnošt hrabě z Mansfeldu ke svému vojsku přes Příbram do Berouna, byla zvolena bezpečná trasa cesty. V Příbrami se zdrželi od 27. do 30. srpna, což si příbramští konšelé považovali za vyznamenání. Dne 30. srpna byly oba potentáti dovezeni přes brdské průsmyky do Berouna ke svému vojsku, které mělo 14 praporů pěchoty a 2 kornety jízdy. "Celé české vojsko bylo náramně potěšeno…" jak uvádí zápis.
Počáteční úspěchy stavovské armády se obracely v neúspěchy a ústupové boje od Vídně se přesouvaly z jihu ku Praze. V létě 1620 probíhala fronta mezi císařskou a stavovskou armádou na hranici jižních Čech u Mirovic. Stavovská armáda trpěla nedostatkem peněz, nejednotné šlechtické stavy skrblily na výdajích na válku, vymáhaly peníze na městech, zvláště na pražských, ale nechtěly se s nimi podílet na moci. O první peníze "půjčku" požádali šlechtici již tři týdny po defenestraci. Do direktoria bylo přibráno jen devět zámožných patriciu, nikoli zástupců magistrátů, jen dva byli mimopražští.
Již v dalším roce protihabsburský odboj litoval při exekucích kolik mohli šlechtici vložit do války.

V srpnu 1620 požadovali krajští hejtmani na příbramské obci, aby zaslala rekruty, výstroj a výzbroj, 7. září se jim purkmistr a konšelé v listě omlouvají, že nemohou nic poslat, protože rejtaři velitele páně Štráfovi vydrancovali rathouz a pobrali všechny livreje, ručnice, muškety i kordy. Vojáci generála Mannsfelda zase pobrali a odvedli z domů i polí všechny klisny.

Na začátku listopadu se stavovská armáda stáhla k Praze, magistráty ji nepustily do žádného z pražských měst. Vrchní velitel stavovských vojsk kníže Kristián starší z Anhaltu vybral místo bitvy s císařskou armádou jižní svahy Bílé Hory. Většinu vojenských útvarů rozmístnil do bojových postavení již 7. listopadu a další ještě v noci na 8. listopadu. Vojáci si moc v chladné, mlhavé noci neodpočinuli a ráno byli promočeni rosou. S jídlem to večer ani ráno nebylo moc valné.
Císařská armáda vedená bavorským kurfiřtem Maxmiliánem a generálem Buquoyem, nocovala nedaleko Bílé Hory a její velitelé chtěli svést co nejdříve rozhodující bitvu, vedla je k tomu blížící se zima a další důvody. 8. listopadu ráno velitelé vyvedli útvary po úzké cestě kolem rybníka na pole a louky pod úpatím kopce, kde je šikovali k útoku na postavení stavovského vojska. To byla doba kdy mohlo stavovské vojsko útočit a likvidovat císařské sbory, ale to neodpovídalo tehdejším představám a řádům o vedení bitev. Císařské vojsko zformované s palebnou podporou zahájilo útok. Stavovské vojsko jej odrazilo a jezdecký proti útok byl slibný, císařští jej, za povzbuzování jezuitských kněží, odrazili a postupovali vzhůru. To bylo po půl hodině bojů, za další hodinu a půl císařská vojska dosáhla zdi zámecké obory letohrádku Hvězdy, kde likvidovali pěší pluk moravských stavů, který se bránil do posledního muže. K poměrně snadnému vítězství císařské armády význačně pomohl úprk jednoho pluku stavovského vojska, ten vyvolal zmatek v obraně a strategické chyby rozhodly ve prospěch strategie i početní převahy císařských.

Dvouhodinová bitva rozhodla o dalších osudech Zemí koruny české v habsburském soustátí i o osudu Příbrami