Půl století útrap a strádání

V následujících kapitolách pojednám o osudu staveb celého města. Svobody a prosperity Svobodného královského města Příbram si obec užívala jen od roku 1580 do roku 1611, to je 31 let, od tohoto roku do roku 1660 vládla v městě bída a utrpení, což je půl století vydírání, drancování, vykrádání, vypalování a vraždění.
Boj o moc v habsburské monarchii mezi bratry starším Rudolfem a mladším Matyášem vrcholil v roce 1611. Oba bratři ač vychováváni společně na Vídeňském a Madridském dvoře, či právě proto, zápasili o moc v středoevropském soustátí, verbovali proti sobě armády ze svých poddaných i svobodných za jejich peníze, vybraných na berních (dnešních daních). Ideou-myšlenkou proti sobě bojujících armád, byla víra v jednoho stejného Boha, ale ve dvou podáních, katolickém-všeobecném a protestanském-opozičně vykládaná. U velkých organizací dochází k štěpení, může být dost podpůrců na obou stranách. Rozštěpení církve začalo v Anglii, přes husitské Čechy až do Uher-Maďarska.
Habsburský rod pro upevnění personální-osobní středoevropské unie se snažil o prosazení jednotného náboženství, vlastního, katolického i když velká většina obyvatel byla opačného vyznání. Povstání pomaďarštěných velkomoravských Slovanů vedené Sedmihradským velmožem Štěpánem Bočkajem, za pomoci armády Osmanských Turků, kteří také věří ve stejného jediného Boha, s Jihoslovanskými janičáry proti habsburské monarchii zvítězilo na části dnešního Rumunska, v Maďarsku a většině Slovenska v roce 1604. Po dlouhém vyjednávání byla Vídeňským mírem z 23. červena 1606 uherským stavům zaručena náboženská svoboda.
Arcikníže Matyáš uzavřel s uherskými a rakouskými stavy dohodu o uzavření spolku, který by jej vynesl do královského a císařského trůnu. V dubnu 1608 usnesením na Ivančickém sjezdu přistoupili k Matyášovu spolku i moravští stavové vedení Karlem starším ze Žerotína.
Čeští a slezští stavové se ke spolku nepřipojili, rozhodli se ponechat si za krále Rudolfa, který jim pod jejich nátlakem slíbil potvrdit náboženskou svobodu. Dne 25. června 1608 císař Rudolf II. uzavřel pod nátlakem se svým bratrem arcivévodou Matyášem Libeňskou smlouvu, ve které se vzdává vlády ve všech zemích habsbrské monarchie kromě Českého království. Trvalo ještě celý rok než byla sepsána listina a než stavové vedení Vacslavem Budovcem z Budova donutili Rudolfa jí podepsat. Majestát potvrzující a povolující náboženskou svobodu českým stavům a jejich poddaným, v rámci české konfese z roku 1575, byl vydán 9.července 1609. Tyto vládní události měly pro Příbram i okolní fary značný význam, protože do té doby byli děkané církve utrakvistické-kališnické. Příbramským děkanem byl v té době Jan Bonides Opolský (1602-1613), který po dlouhé době obnovil bohoslužby v kapli na Svaté Hoře.
Pohoda v Příbrami trvala jen do konce roku 1610. Nedočkavý Matyáš na bratrovu smrt, naléhal na Rudolfa, aby abdikoval na vládu v Čechách i na římský císařský titul. Rudolf na svojí obranu, nemoha se spolehnout na stavy, požádal svého bratrance pasovského biskupa Leopolda o vyslání vojska do Prahy.

Pasov s Prahou spojuje Zlatá stezka, po té se v lednu 1611 rychlým pochodem pohybovaly pasovské voje. Nejspíš využily zkratky Brod-Dubno a vyhnuly se městu.

V březnu se spojily čeští stavové s Matyášem, přinutily císaře k abdikaci a pasovské vojsko k návratu do Bavor.

Pasovské vojsko táhlo po Zlaté stezce na jihozápad, zásobovalo se obvyklým způsobem, drancováním vesnic i panských sídel. Pro drancování dělali Pasovští odbočky ze Zlaté stezky. Podle tradice měl jeden voj postupovat od Dobříše přes Rosolice, Bukovou na Hluboš. V lese blíže myslivny na Návsích na Pasovské čekali bojovníci pohotovosti Čáslavského kraje s velitelem Lukášem Trnobranským, posíleni sedláky s hotovostí vedené hejtmanem kraje Podbrdského.
Cesta v roklině nese úřední pojmenování "V zabitejch",má to být místo bitvy, která se udala 12. března 1611, bylo zabito 250 Pasovských se dvěma hejtmany a velká část českých útočníků, zraněných nepočítaně, to vše za dvě hodiny boje.

Zbylí posovští vojáci ustoupili k Příbrami, kde se pravděpodobně spojili s dalším vojem postupujícím od Dubna, přepadli město, vydrancovali jej a některé domy zapálili. Snad z pomsty za přepadení u Hluboše či pro odpor místních obyvatel. Tak začaly útrapy Svobodného královského města Příbramě.